Spisovná němčina
V dnešním světě se Spisovná němčina stalo tématem velkého významu a zájmu širokého sektoru společnosti. Ať už kvůli svému dopadu na ekonomiku, politiku, vědu nebo každodenní život lidí, Spisovná němčina vyvolal velkou debatu a analýzu v různých oblastech. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Spisovná němčina a také jeho vliv na dnešní svět. Prostřednictvím různých zdrojů a přístupů se pokusíme toto téma osvětlit a nabídnout ucelenější a hlubší vizi jeho důležitosti a důsledků.
| Spisovná němčina (Standarddeutsch, Hochdeutsch) | |
|---|---|
 Národní a regionální varianty standardní němčiny po roce 1945.[1] | |
| Rozšíření | Němečtí mluvčí v Evropě |
| Počet mluvčích | 70 000 000 (2012) 8 000 000 (L2) v Německu (2012) |
| Klasifikace |
|
| Písmo | Latinka (německá abeceda) Braillovo písmo |
| Postavení | |
| Regulátor | Žádná oficiální regulace |
| Úřední jazyk | Rakousko Belgie Německo Jižní Tyrolsko (Itálie) Lichtenštejnsko Lucembursko Švýcarsko |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | de |
| ISO 639-2 | ger (B) deu (T) |
| ISO 639-3 | deu |
| Ethnologue | deu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Spisovná němčina (německy Standardhochdeutsch, Standarddeutsch, Hochdeutsch nebo Schriftdeutsch) je kodifikovaná, standardizovaná forma němčiny používaná v německy mluvících zemích ve formálním styku, zejména jako jazyk úřední, vědecké a publicistické literatury.
Němčina je hlavní úřední řečí v Německu, Rakousku a německy mluvící části Švýcarska, přičemž neexistuje společná jazyková autorita, a proto se kodifikace poněkud liší v jednotlivých státech. V Německu o spisovný německý jazyk pečuje zejména Institut für Deutsche Sprache (IDS), v Rakousku ministerstvo školství (BMUKK) a ve Švýcarsku Schweizerische Verein für die deutsche Sprache (SVDS). Základními výkladovými slovníky jsou pro německou variantu spisovného jazyka Duden, pro rakouskou Österreichisches Wörterbuch (ÖWB) a pro švýcarskou Schweizer Wörterbuch der deutschen Sprache.
Existují však snahy jazyk kodifikovat německý jazyk přes hranice států. K výsledům této spolupráce patří slovník variant Variantenwörterbuch des Deutschen (VWB). Rada pro německý pravopis (Rat für deutsche Rechtschreibung), v níž spolupracovali zástupci šesti států s německy hovořícím obyvatelstvem, stála za pravopisnou reformou z roku 1996, jež ovšem i nadále podržela určité výjimky pro Rakousko a Švýcarsko.
Vznik jednotné německé spisovné výslovnosti od 19. století podporovali především divadelníci. Poprvé byla výslovnost němčiny kodifikována na konferenci germanistů a ředitelů divadel roku 1898 v Berlíně; výsledky shrnula standardní příručka Deutsche Bühnenaussprache (Německá jevištní výslovnost), jejímž autorem byl vratislavský profesor germanistiky Theodor Siebs. Od roku 1969 se vydává pod titulem Deutsche Aussprache (Německá výslovnost).
Reference
- ↑ Ulrich Ammon, Hans Bickel, Jakob Ebner, et al.: Variantenwörterbuch des Deutschen. Die Standardsprache in Österreich, der Schweiz und Deutschland sowie in Liechtenstein, Luxemburg, Ostbelgien und Südtirol. Walter de Gruyter, Berlin 2004.
