Germánské jazyky

Dnešní rozšíření v Evropě: Severogermánské jazyky      islandština      faerština      norština      švédština      dánština Západogermánské jazyky      skotština      angličtina      fríština      nizozemština      dolnoněmčina      němčina

Germánské jazyky představují jednu z větví indoevropských jazyků. Mluví jimi přes 450 miliónů osob a jsou i zeměpisně jedny z nejrozšířenějších.

Historie

Lingvisté se domnívají, že se větev germánských jazyků začala osamostatňovat již kolem roku 2000 př. n. l. Nejsou však žádné důkazy o tom, zdali někdy existoval germánský prajazyk, z něhož se postupem času odčlenily jednotlivé germánské jazyky, jak to známe u románských jazyků, jejichž původní jazyk latina je nám dobře známá, což též platí o způsobu a historických okolnostech vývoje jednotlivých románských jazyků. Někteří vědci dokonce popírají existenci germánského prajazyka. Vycházejí spíš z toho, že se některé jazyky sblížily a navzájem se ovlivňovaly.

Nejstarším souvislým germánským textem a zároveň jediným dokladem východogermánského jazyka jsou fragmenty gótského překladu Bible, pořízené biskupem Wulfilou ve 4. století.

Nejdůležitější kritéria vzniku

  1. ustálení přízvuku na první slabice;
  2. první posouvání hlásek:
    • p, t, k > f, þ, χ
    • b, d, g > p, t, k
    • bh, dh, gh > b, d, g;
  3. Přestavba gramatiky:
    • redukce původních osmi pádů na čtyři;
    • vznik „slabých“ adjektivních tvarů zakončujících na -n (např. něm.: dem schönen Mädchen ' hezkému děvčeti');
    • zánik většiny slovesných časů, mimo přítomný čas a minulý čas;
    • vznik slabých sloves s dentální příponou, např.:
      • angl. ask-ed,
      • něm. frag-t-e,
      • švéd.: fråga-d-e.

Rozdělení

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Literatura

Portály: Jazyk