Silva-Taroucové

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Silva-Taroucové, téma, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a míst. Od svého dopadu na společnost až po svůj vliv na akademickou obec, Silva-Taroucové vyvolal velký zájem a zvědavost u všech typů jednotlivců. Na těchto stránkách budeme analyzovat různé aspekty Silva-Taroucové, od jeho počátků až po jeho dnešní vývoj. Připravte se na vzrušující cestu po Silva-Taroucové a objevte vše, co toto téma nabízí!

Silva-Taroucové
(Sylva-Tarouca)
ZeměČeské královstvíČeské království České království, Moravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství
Mateřská dynastieSilva-Tarouca
TitulyHrabata
ZakladatelJan (Joăo) Gómez de Silva
Vymření po meči1980
Vymření po přeslici2002
Větve rodu
  • rakouská (moravská; † 1971)
  • Silva-Tarouca-Unwerth († 1889)
  • průhonická († 1980)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Silva-Taroucové (další cizojazyčné varianty jména rodu jsou Silva Tarouca nebo Sylva-Tarouca aj.) jsou starý šlechtický rod pocházející z Portugalska. Jedna z větví rodu nesla jméno Sylva-Tarouca-Unwerth.

Historie

Palác Sylva-Taroucca v Praze 1 v ulici Na příkopě
Zámek Čechy pod Kosířem
Zámek Průhonice
Erb rodu Silva-Tarouca na dopisním papíře.
Erb rodu Silva-Tarouca nad západním vstupem do zámku v Čechách pod Kosířem

Rod Silva-Tarouca odvozuje svůj původ ze starých šlechtických rodů na Iberském poloostrově, převážně v Portugalsku. Jan Gómez de Silva (1671–1738) byl portugalským vyslancem u císařského dvora ve Vídni. Jeho choť, Joana de Menezes, byla jedinou dědičkou starého portugalského hraběcího rodu Tarouca. Jejich syn Emanuel Silva-Tarouca (1696–1771), sloužil v armádě vynikajícího vojevůdce Evžena Savojského ve válkách proti Turkům. Místo návratu do Portugalska se usídlil v habsburské monarchii, kde sloužil ve státních službách jako císařský tajný rada. Na Moravě v roce 1768 koupil panství Čechy pod Kosířem společně se statky Drahanovice a Krakovec. V roce 1771 z něho zřídil rodinný fideikomis a založil tak rakouskou (moravskou) linii silva-taroucovského rodu.

Později se vydělily ještě dvě větvě. Rod vymřel po meči Franzem Xaverem Silva-Taroucou (1895–1980), benediktinem ve štýrském klášteře Seckau, který pocházel z průhonické větve.[1] Po přeslici rod vymřel v roce 2002 Helenou Silva-Tarouca (1923–2002) z rakouské větve.

Osobnosti rodu

Erb

Hlavní štít se skládá ze šesti polí, tři z nich vyplňují vlci patřící rodu Osorio, ve zbylých třech se nacházejí pruhy Aragonie. V srdečním štítku vidíme lva z erbu Silvů a prázdné pole rodu Menezesů.

Odkazy

Reference

  1. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 259. 

Literatura

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Sylva-Tarouccové, s. 151. 
  • HOŠEK, Emil. Mé vzpomínky na hraběcí rod Silva–Tarouca. Střední Morava: kulturně historická revue, 1998, č. 6, s. 98-103.
  • ŠTĚPÁNEK, Pavel. Josef Mánes e os Silva Tarouca. In Ibero-Americana Pragensia, 1997, roč. XXXI, s. 159–176.
  • VALÁŠKOVÁ, Jana. Čechy pod Kosířem – historie rodu Silva Tarouca. In Průhonice dříve a nyní. Hrdějovice: Agentura Bonus, 2005, s. 49-59.
  • STEINER, Petr. Portugalský rod v habsburských službách. 105. vyd. Brno: Extra Publishing, s.r.o., 2025, s. 76-80. Tajemství české minulosti. ISBN 978-80-7525-620-1.

Související články

Externí odkazy