Sigurimi

V dnešním světě se Sigurimi stává stále aktuálnějším tématem. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho vlivu na populární kulturu nebo jeho významu ve vědecké oblasti, Sigurimi vyvolal velký zájem v různých oblastech. V průběhu let byl Sigurimi a jeho důsledky v různých kontextech široce diskutovány. V tomto článku podrobně pokryjeme všechny relevantní aspekty Sigurimi, prozkoumáme jeho původ, jeho vývoj v čase a jeho současnou relevanci. Kromě toho budeme analyzovat budoucí vyhlídky Sigurimi a jeho možný dopad na moderní svět.

Sigurimi, celým názvem Drejtoria e Sigurimit të Shtetit, což lze do češtiny přeložit jako Ředitelství státní bezpečnosti, byla tajná policie v komunistické Albánii. Sigurimi existovala v letech 1943–1991.

Sigurimi byla zřízena již za druhé světové války jako nástroj komunistických partyzánů proti dalším, konkurenčním odbojovým skupinám, a to pod názvem Výzvědná služba národně-osvobozenecké armády. V roce 1944 bylo zřízeno Ředitelství pro lidovou bezpečnost pod vedením Haxhi Lleshiho. V té době pro organizaci pracovalo okolo pěti tisíc lidí.

Metody její práce byly značně podobné s dalšími tajnými policiemi v zemích Východního bloku. Nezabývala se příliš kriminální činností, jako spíš politickými aktivitami. Sigurimi sloužila často pro likvidaci opozice uvnitř vedení Albánské strany práce; ve své době byla zodpovědná za likvidaci až 170 členů tehdejšího Politbyra a Ústředního výboru komunistické strany. Připravovala také incidenty na hranicích s Jugoslávií (na přelomu 40. a 50. let) a Řeckem; stejně jako likvidace albánských emigrantů v první polovině 50. let.[zdroj?] Měla velmi hustou síť informátorů, která znemožňovala existenci jakéhokoliv hnutí odporu proti albánskému komunistickému režimu.[1] Přítomna byla rovněž i v albánských pracovních táborech, nebo věznicích.[1]

Sama Sigurimi měla zhruba pět tisíc uniformovaných příslušníků a dva a půl tisíce členů v albánské armádě.

V roce 1991 byla rozpuštěna a nahrazena Národní výzvědnou službou (SHIK).[2]

Reference

  1. ↑ a b VICKERS, Miranda. The Albanians: A modern history. : I. B. Tauris, 2001. 652 s. S. 189. (angličtina) 
  2. ↑ Historie albánské výzvědné služby na stránkách SHIK (albánsky). www.shish.gov.al . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-05. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Sigurimi na Wikimedia Commons