Seléné

V tomto článku prozkoumáme Seléné do hloubky, analyzujeme jeho důležitost, jeho dopady a jeho vliv na různé aspekty každodenního života. Seléné je fenomén, který přitahuje pozornost odborníků a vědců v různých oblastech, protože jeho význam sahá od osobní až po globální úroveň. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty, které činí Seléné tématem zájmu a úvah, a také různými úhly pohledu, ze kterých k němu lze přistupovat. Kromě toho se ponoříme do důsledků, které má Seléné v různých kontextech, a jeho potenciálu generovat významné změny ve společnosti.

Seléné
Socha Selény
Socha Selény
Partner(ka)Endymión
Hélios
Zeus
DětiErsa
nemejský lev
Nemea
Pandia
Narkissos
Menae
RodičeHyperion[1][2] a Theia[1][3] a Basileia
PříbuzníÉós a Hélios (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seléné, Seléna nebo Selene, řecky Seléné (Σελήνη, měsíc) (ještě se jí také říká Fébé nebo Méné podle fáze Měsíce)[zdroj⁠?!] je řecká bohyně a zosobnění Měsíce. V Římě to byla bohyně Luna (latinsky měsíc); tento název se vžil i v češtině jako básnický výraz pro Měsíc.

Genealogie

Je v řecké mytologii dcera Titána Hyperiona a jeho manželky a sestry Theie. Podle Homérských hymnů měla s Diem dceru Pandeiu vyznačující se nebývalou krásou. Jejími sourozenci jsou Hélios, bůh Slunce, a Éós, bohyně ranních červánků.

Seléné je měsíční bohyní i zosobněním měsíce. Bývá zobrazována jako krásná paní, před její krásou prý i hvězdy bledly.

Stejně jako její božský bratr i Seléné vystupuje na svou nebeskou pouť z vod Ókeanu, její vůz však jede pomalu, protože bývá tažen pouze dvojspřežím, a to nejen koňským, ale také jenom mezky nebo dokonce kravami. Často prý ji doprovázejí Dioskúrové.

Mytologie

Spící Endymión, Anne-Louis Girodet-Trioson, 1791, Louvre

Seléné milovala mladého pastýře Endymióna, kterého Zeus odsoudil k věčnému spánku, ale také k nesmírné kráse. Seléné ho každou noc navštěvovala a snažila se ho probudit, ale nikdy se jí to nepodařilo. Také proto prý je její světlo tak smutné. Jiné verze naopak uvádějí, že Endymión její lásku opětoval a měli spolu padesát dcer.

Rovněž se vypráví, že jedenkrát bohyni Seléné zlákal bůh Pan v podobě bílého berana do lesa a za její lásku jí dal rouno, které vyzařuje bělostné světlo.

Atributy a symboly

Seléné je zobrazována se srpkem měsíce.

Odraz v umění

Seléné je námětem mnoha uměleckých děl, např.:

  • antická socha ve Vatikánském muzeu. Je to římská kopie helénistického originálu ze 4.–3. století př. n. l.
  • rovněž byla zobrazena na athénském Parthenónu, ale tato socha byla silně poškozena za turecké okupace. V troskách bylo nalezeno torzo hlavy jejího koně (asi z r. 432 př. n. l.) Dnes je torzo v Britském muzeu v Londýně.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Σελήνη. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  2. ↑ Hyperion. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  3. ↑ Θεία. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.

Literatura

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky

Související články

Externí odkazy