Sandro Botticelli

Vzhled přesunout do postranního panelu skrýt
Sandro Botticelli
Botticelli na obraze Klanění Tří králů, kolem roku 1475Botticelli na obraze Klanění Tří králů,
kolem roku 1475
Rodné jménoAlessandro di Mariano Filipepi
Narození1. března 1444
Florencie
Úmrtí17. května 1510
Florencie
Místo pohřbeníOgnissanti Church
ZeměItálie
NárodnostItal
Vzdělánídílna malíře Filippa Lippiho
Povolánímalíř
Hnutíflorentská škola
Významná dílaZrození Venuše, Jaro (Primavera), Klanění Tři králů
MecenášMedicejové
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alessandro di Mariano Filipepi, známý jako Sandro Botticelli (1. března 1444 Florencie, Itálie – 17. května 1510, tamtéž) byl italský renesanční malíř, představitel florentské školy. Botticelli patří k nejvýznamnějším představitelům italského quattrocenta.

Botticelli vytvořil svůj vlastní svébytný styl, vyznačující se elegancí provedení s důrazem na linii a detail. Podrobnosti na jeho obrazech někdy působí jako okázalá zátiší. Jeho malba je charakteristická výraznou kresebností. Některé obrazy mají melancholickou atmosféru, citový aspekt obrazů bývá zdůrazněn dynamickými křivkami linií. V pojetí krajiny vycházel z vlámského malířství. Přibližně od roku 1490 se začal věnovat především náboženské tematice. Jeho obrazy odrážely apokalyptické nálady konce 15. století.

Do vystoupení fanatického kazatele Savonarola byl pod vlivem novoplatonismu, který se snažil skloubit antické ideály s křesťanskými.

Život

Původ

Datum ani rok narození Sandra Botticelliho nejsou známé, nejčastěji se uvádí roky 1444 nebo 1445. Byl synem koželuha Mariana di Vanni Filipepi, jenž se usadil se svou ženou Smeraldou a tehdy šesti dětmi nedaleko kostela d'Ognissanti (Všech svatých) ve Florencii. Celkem se v rodině narodilo devět chlapců, dospělosti se dožili jen čtyři. Sandro z nich byl nejmladší. Jeden z jeho starších bratrů jménem Giovanni, který byl finančníkem, měl přezdívku Botticelli (Soudek). Ta se později přenesla na Sandra.

Učení

Roku 1458 si rodina pronajala dům v ulici Via della Vigna Nuova a Vanni Filipepi zároveň zakoupil domek v Careggi severně od Florencie. Umělecká dráha Sandra začala na přelomu let 1459 a 1460 ve zlatnické dílně, patrně u bratra Antonia. Pravděpodobně v roce 1462 byl rodinou svěřen do péče Filippa Lippiho, uznávaného malíře a zběhlého mnicha, který žil v Pratu. Pod Lippiho vedením začal Botticelli malovat své první obrazy. Roku 1467 odešel Lippi do Spoleta a tím Botticelliho učňovská léta v jeho dílně skončila. Stal se pomocníkem v dílně Andrey Verrocchia.

Sandro Botticelli, portrét umělce

Vlastní ateliér

V roce 1464 zakoupil Botticelliho otec na dnešní Via della Porcellana dům. A právě zde si Botticelli o šest let později zřídil ateliér, založil vlastní dílnu a realizoval první větší zakázku, alegorii Fortitude (Síla) pro florentskou soudní síň.

Roku 1472 byl Botticelli přijat do místního cechu svatého Lukáše, sdružujícího malíře z Florencie, kde umělec prožil většinu svého života. Botticelli ve městě postupně získával renomé. Svědčí o tom i skutečnost, že roku 1473 byl v kostele Santa Maria Maggiore během svátku sv. Šebestiána vystaven jeho portrét tohoto světce, umístěný dnes v Gemäldegalerie Berlin.

Následujícího roku odešel do Pisy, kde získal zakázku na fresky ve hřbitovní budově. Z neznámého důvodu ji však nedokončil.

Mecenáši Medicejové

Portrét muže držícího medailon

Důležitým mezníkem v Botticelliho životě byl rok 1475, kdy získal mecenáše v podobě nejmocnějšího florentského rodu, kterým byli Medicejové. Z tohoto roku pochází Portrét muže držícího medailon, v němž je spatřován Cosimo Medici mladší. Naproti tomu se nedochovala standarta, kterou namaloval pro rytířský turnaj na počest Giuliana Mediciho. Giulianova milenka Simonetta Vespucci se jako ideál ženské krásy objevuje na Boticelliho nejznámějších obrazech Primavera a Zrození Venuše. Ve druhé polovině 70. let se Botticelli začal prosazovat i mimo Florencii. Proslulost si získával jako malíř náboženských a mytologických výjevů i jako portrétista. Roku 1477 si u něj římská pobočka florentské banky Antonio Salutati objednala tondo s Madonou. Nebyli to ale jen Medicejští, kdo Botticelliho zaměstnávali. Roku 1480 ho rodina Vespucciů pověřila vytvořením fresky svatého Augustina v kostele Všech Svatých. Dílo, které je nejstarší Botticeliho dochovanou freskou, tvoří protějšek Ghirlandaiově fresce svatého Jeronýma. Pracoval také na ilustracích k Dantově Božské komedii.

Sixtinská kaple

V červenci 1481 ho společně s dalšími významnými florentskými malíři Ghirlandaiem, Peruginem a Rossellim povolal papež Sixtus IV. do Říma, aby se podílel na výzdobě jím postavené Sixtinské kaple. Nástěnné malby zde jsou tvořeny dvěma tematickými celky, symbolizující Starý a Nový zákon. Pro výjevy ze života Ježíše Krista namaloval fresku Pokušení Krista, do výjevů ze života Mojžíšova pak Vzpouru proti Mojžíšovým zákonům a Scény z Mojžíšova života.

Tvář bohyně Flory – detail obrazu Jaro

Návrat do Florencie

Tvář Venuše – detail obrazu Zrození Venuše

V únoru 1482 zemřel otec Sandra Botticelliho. Ten se kvůli práci v Římě nemohl zúčastnit jeho pohřbu a vrátil se do Florencie až na jaře téhož roku. Vzápětí mu městská rada zadala výzdobu Liliového sálu v Palazzo Vecchio, žádná z jeho fresek se však nedochovala. Naproti tomu se dochoval jeden z jeho nejslavnějších obrazů, Jaro (Primavera), který zřejmě rovněž vznikl krátce po Botticelliho návratu z Říma.

Láska byla hlavním námětem malířovy tvorby 80. let. Roku 1483 si u něj při příležitosti svatby svého syna objednal florentský kupec Antonio Pucci cyklus čtyř obrazů, jejichž námětem je Příběh rytíře Nastagia degli Onesti, jak je ztvárněn v Dekameronu. Dnes jsou obrazy majetkem madridského Prada.

I v dalších dílech z poloviny 80. let se láska projevuje v podobě její bohyně Venuše. Je to jak v proslulém Zrození Venuše, tak ve freskách do vily rodiny Lemmiů. Byl to opět svatební dar rodičů synovi, dnes jsou fresky přeneseny na plátno a vystaveny v Louvru.

V roce 1487 obdržel Botticelli další zakázku od městské rady, tentokrát na tondo Madony pro recepční síň v Palazzo Vecchio. Jedná se o obraz Madona s dítětem a šesti anděly (Madonna della Melagrana), na němž dítě (Ježíš) v ruce drží granátové jablko. Dílo je dnes uloženo v Uffiziích. Zde se rovněž nachází přibližně o dva roky mladší Zvěstování, které umělec původně vytvořil pro Franceska Guardiho do jeho rodinné kaple.

Kolektivním dílem významných florentinských malířů byla fresková výzdoba letního sídla Lorenza I. Medicejského zvaného Nádherný (Magnifico). Tento podporovatel umění a humanismu zadal Botticellimu, jeho bývalému žáku Filippino Lippimu, Peruginovi a Ghirlandaiovi výzdobu své venkovské vily Spedaletto poblíž Volterry. Všechny fresky však vzaly za své při požáru domu v 19. století. Roku 1491 byl Botticelli jmenován do poroty, která měla rozhodnout o zakázce na výstavbu průčelí florentského dómu. Porota rozhodovala pod silným vlivem Lorenza Nádherného.

Portrét dámy – vyobrazena je Simonetta Vespucci

Fanatik Girolamo Savonarola

V červenci 1491 se stal převorem dominikánského kláštera San Marco fanatický kazatel Girolamo Savonarola. Od té doby se načas ve Florencii vše změnilo. Na jaře 1492 zemřel Lorenzo I. Medicejský, který Savonarolu zprvu podporoval. Dva roky nato byli Medicejové z Florencie dočasně vyhnáni. Savonarola vyhlásil Florencii za vyvolené Boží město, odkud se bude šířit Boží království. Kritizoval marnivost, přepych a myšlenky humanismu, hlásal askezi. Savonarolův vliv se nevyhnul ani Botticellimu. Obrazy s antickou tematikou se z jeho díla vytrácejí na úkor náboženských. Sloh ztrácí charakteristickou hravost, líbivost a uvolněnost a stává se více exaltovaný. Příkladem Botticelliho pozdního stylu je Pieta, na které smutek vyjadřuje prudkými barevnými kontrasty a tvrdými liniemi.

Roku 1493 zemřel Botticelliho nejstarší bratr Giovanni. Rok nato se jeho další bratr Simone vrátil z Neapole. Společně zakoupili venkovskou vilu v Bellosguardu s výhledem na Arno. I po vyhnání Medicejů z Florencie s nimi Botticelli zůstával v kontaktu. Navštěvoval je v jejich sídle ve Ville del Trebbio, jeho prostřednictvím byl s nimi ve styku i Michelangelo. Savonarolova poprava v květnu 1498 Botticellim i jeho bratrem Simonem hluboce otřásla, Simone dokonce pro svou aktivní podporu popraveného dominikána musel z Florencie uprchnout.

Portrét mladého muže, 1489–1490

Stáří a smrt

Roku 1498 byl Botticelli přijat do florentského cechu lékařů a lékárníků, kam vstupovali i někteří malíři. V roce 1504 působil v komisi, která rozhodovala o umístění Michelangelovy sochy Davida.

Botticelli se nikdy neoženil, vůči institutu manželství byl velmi rezervovaný. Jako většina významných malířů měl i on svou uměleckou dílnu s učni. V roce 1502 byl tajně obviněn z homosexuálních styků s některými ze svých žáků, stíhání ale bylo jako neopodstatněné zastaveno.

Ke konci života byl Botticelli nemocný. Podle Giorgia Vasariho si při chůzi musel pomáhat dvěma holemi. Zemřel 17. května 1510 a byl pohřben na hřbitově při kostele d'Ognissanti (Všech svatých). Jeho dílo brzy upadlo v zapomnění. Znovuobjeveno bylo až na konci 19. století.

Dílo

Madona s dítětem ve svatozáři z cherubínů, 1469–1470

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Sandro Botticelli | ARTMUSEUM.CZ. www.artmuseum.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-08. 
  2. ↑ Martindale, Andrew, Člověk a renesance, Artia, Praha 1971, s. 66
  3. ↑ DEIMLINGOVÁ, Barbara. Sandro Botticelli. Praha: Taschen/Nakladatelství Slovart, 2004. 96 s. ISBN 80-7209-515-3. S. 7.  Dále jen Deimlingová 2004
  4. ↑ a b c CODR, Milan; ŠIMÁČKOVÁ, Milana. Přemožitelé času sv. 16. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Sandro Botticelli, s. 121–126. 
  5. ↑ Deimlingová 2004, s. 15
  6. ↑ Slovník světového malířství. Praha: ODEON+ARTIA, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 76–77. 
  7. ↑ Demlingová 2004, s. 92
  8. ↑ Deimlingová 2004, s. 33–36
  9. ↑ Deimlingová 2004, s. 93
  10. ↑ HOSACK JANESOVÁ, Karen, aj. Slavné obrazy. Překlad Mgr. Tomáš Nedvěd. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2019. ISBN 978-80-7617-785-7. S. 38–41. 
  11. ↑ JOHANNSEN, Rolf H. Slavné obrazy. 50 nejvýznamnějších maleb dějin umění. Praha: Nakladatelství Slovart, 2004. 285 s. ISBN 80-7209-639-7. Kapitola Primavera, s. 45. 
  12. ↑ Deimlingová 2004, s. 45

Literatura

Související články

Externí odkazy

Portály: Itálie | Lidé | Umění