V tomto článku se budeme tématu Salomon Gessner věnovat z komplexní a analytické perspektivy s cílem nabídnout kompletní a detailní vizi této záležitosti. V celém textu prozkoumáme různé aspekty související s Salomon Gessner, od jeho původu a historie až po jeho dnešní význam. Stejně tak budeme zkoumat různé názory a teorie na tuto záležitost, abychom čtenáři poskytli široký a obohacující pohled na Salomon Gessner. Kromě toho představíme konkrétní příklady a případové studie, které pomohou ilustrovat a doložit dopad Salomon Gessner v různých oblastech. Není pochyb o tom, že Salomon Gessner je téma velkého zájmu a složitosti, a proto je nezbytné se mu věnovat s hloubkou a přísností, jakou si zaslouží.
Salomon Gessner | |
---|---|
![]() | |
Narození | 1. dubna 1730 Curych |
Úmrtí | 2. března 1788 (ve věku 57 let) Curych |
Povolání | básník, malíř, novinář, grafik a spisovatel |
Rodiče | Johann Conrad Gessner |
Manžel(ka) | Judith Gessner |
Děti | Conrad Gessner |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Salomon Gessner (1. dubna 1730 Curych – 2. března 1788 Curych) byl švýcarský malíř a německojazyčný básník. Původním povoláním byl knihkupec, tomuto povolání se rok učil v Berlíně, poté se vrátil do Curychu, kde prožil zbytek života a převzal knihkupectví a tiskařský podnik svého otce. V Berlíně přičichl prvně k básnictví. Jeho poezie byla melodická a idylická, ve své době velmi oblíbená, dnes pozapomenutá. Johann Wolfgang Goethe o ní napsal: „Nedostatek charakteru s velkou grácií a dětskou vřelostí.“[1] Jako malíř reprezentoval klasickou krajinomalbu. V roce 1761 se stal společníkem významného nakladatelství Orell, Geßner & Cie, epicentra švýcarského osvícenství, přičemž jeho vydavatelská činnost těžila z osobních vztahů se známými spisovateli té doby. Graficky zpracoval a ilustroval mnohá díla tohoto nakladatelství. Podílel se také na založení první curyšské porcelánky. V roce 1780 založil prestižní švýcarský list Neue Zürcher Zeitung, tehdy ještě pod názvem Zürcher Zeitung.[2]
Jeho dílo překládal do češtiny Jan Nejedlý.