V tomto článku prozkoumáme téma Sü Sia-kche z různých pohledů s cílem analyzovat a pochopit jeho význam v dnešní společnosti. Sü Sia-kche je dnes velmi aktuální téma, protože ovlivňuje četné aspekty každodenního života a hraje zásadní roli v osobním, profesním a sociálním rozvoji. Prostřednictvím podrobné analýzy se budeme zabývat různými aspekty Sü Sia-kche a prozkoumáme jeho důsledky, výzvy a příležitosti. Stejně tak se ponoříme do výzkumů a studií, které nabízejí hlubší pohled na Sü Sia-kche a jeho vliv v různých kontextech. Doufáme, že tento článek poskytuje obohacující a stimulující pohled na Sü Sia-kche a povzbuzuje k diskusi a reflexi tohoto velmi relevantního tématu.
Sü Sia-kche | |
---|---|
![]() Portrét Sü Sia-kchea | |
Rodné jméno | Sü Chung-cu |
Jiná jména | Sü Čen-č’ |
Narození | 5. ledna 1587 Ťiang-jin, Ťiang-su |
Úmrtí | 8. března 1641 (ve věku 54 let) Ming |
Země | říše Ming |
Povolání | objevitel, geograf a spisovatel |
Znám jako | cestovatel a geograf |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sü Sia-kche (čínsky pchin-jinem Xú Xiákè, znaky 徐霞客; 5. ledna 1587 – 8. března 1641) byl čínský spisovatel a geograf známý svými cestopisy, posmrtně vydanými jako Cestovní deníky Sü Sia-kchea, ale také statečností a pokorou.
Sü Sia-kcheovo rodné jméno bylo Sü Chung-cu (čínsky pchin-jinem Hóngzǔ, znaky 弘祖 (徐弘祖, Xú Hóngzǔ), používal zdvořilostní jméno Čen-č’ (čínsky pchin-jinem Zhènzhī, znaky 振之), Sia-kche byl jeho pseudonym.
Sü Sia-kche pocházel z okresu Ťiang-jin (v moderní prefektuře Wu-si v provincii Ťiang-su). Přes třicet let cestoval po Číně, tehdy říši Ming, přičemž si pořizoval obsáhlé zápisky, posmrtně vydané pod názvem Cestovní deníky Sü Sia-kchea.[1] Jeho dílo spadá do tradičního čínského žánru „zápisků z cest“ (遊記文學, jou-ťi wen-süe), který používal stylistické postupy čínské prózy k zobrazení cestovních zkušeností.[2]
Na svých cestách po Číně cestoval se služebníkem Ku Singem (顾行). Na cestách přestál mnoho těžkostí, často byl odkázán na přízeň příslušníků místní džentry, kteří mu pomáhali poté, co byl okraden o všechny své věci.[1] Opati různých buddhistických klášterů, které navštívil, mu hradili i drobné služby typu záznamu historie jejich sídla.[1] Od zasněžených průsmyků S’-čchuanu k subtropickým džunglím Kuang-si nebo tibetským horstvům, popsal všechny své zkušenosti a seznámil čtenáře s enormním množstvím svých pozorování. Jeho zápisky obsahují 404 tisíc znaků, na tehdejší dobu mimořádně dlouhé dílo.[3]