V tomto článku prozkoumáme Sándor Tatay a jeho dopad na dnešní společnost. Sándor Tatay je předmětem diskusí již léta a jeho vliv se rozšiřuje do různých oblastí každodenního života. Od svého vzniku hraje Sándor Tatay zásadní roli ve způsobu, jakým lidé interagují, komunikují a vyvíjejí se. Jak postupujeme v digitálním věku kupředu, je důležité pochopit, jak Sándor Tatay nadále utváří náš svět a jaké důsledky to má pro budoucnost. Tento článek bude analyzovat různé aspekty Sándor Tatay a jeho význam v současném kontextu a poskytne komplexní pohled na jeho důležitost a možné důsledky. Připravte se ponořit se do fascinujícího světa Sándor Tatay!
Sándor Tatay | |
---|---|
![]() Spisovatelova pamětní deska v Budapešti | |
Narození | 6. května 1910 Bakonytamási, ![]() |
Úmrtí | 2. prosince 1991 (ve věku 81 let) Budapešť, ![]() |
Povolání | spisovatel |
Alma mater | Pécsská univerzita (do Desetiletí od 1930) |
Významná díla | Rodina Simeonových, Pušky a holubi |
Ocenění | Cena Attily Józsefa (1957) Cena Attily Józsefa (1961) Cena Attily Józsefa (1979) Kossuthova cena (1991) |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sándor Tatay (6. května 1910, Bakonytamási, Vesprémská župa – 2. prosince 1991, Budapešť) byl maďarský spisovatel.[1][2]
Pocházel z rodiny evangelického faráře. Střední školu navštěvoval v městech Tata, Pápa a Szarvaš, poté studoval teologii na sopronské Evangelické teologické univerzitě a filosofii na Pécské univerzitě. Pak se vydal pěšky na cestu Evropou a po návratu do vlasti pracoval nejprve jako dělník a poté úředník.[1] Redigoval časopis Kelete Népe, později byl vedoucím Oddělení literatury pro mládež Svazu maďarských spisovatelů.[2]
Publikovat začal počátek 30. let 20. století a soustřeďoval se především na díla s vesnickou tematikou a zobrazoval nesmiřitelné třídní rozpory v maďarské společnosti a úpadek hodnot středních vrstev. Po druhé světové válce do roku 1955 nepublikoval a pracoval jako ředitel penziónu poblíž jezera Balaton.[3]
Jde o autora povídek, románů a knih pro mládež. Za své dílo, přeložené do devíti jazyků, obdržel třikrát cenu Attily Józsefa (1957, 1961 a 1979).[1]