Rjúnosuke Akutagawa
V současné době se Rjúnosuke Akutagawa stalo tématem velkého významu a zájmu pro široké spektrum společnosti. Lidé se stále více snaží porozumět a prozkoumat různé aspekty a aplikace Rjúnosuke Akutagawa, ať už v profesionální, akademické nebo osobní sféře. Toto téma bylo umístěno jako ústřední bod diskusí a debat v různých oblastech, což vedlo k hlubokým úvahám a analýzám o jeho dopadu a významu v moderním životě. Rjúnosuke Akutagawa podnítil velké množství výzkumů, projektů a kulturních produkcí, které se snaží porozumět a aplikovat jeho koncepty inovativním a kreativním způsobem. V tomto článku prozkoumáme různé dimenze a perspektivy, které Rjúnosuke Akutagawa nabízí, a také jeho důležitost v současném kontextu.
| Rjúnosuke Akutagawa | |
|---|---|
 Rjúnosuke Akutagawa (1926) | |
| Rodné jméno | 新原 龍之介 |
| Narození | 1. března 1892 Tokio |
| Úmrtí | 24. července 1927 (ve věku 35 let) Tabata |
| Příčina úmrtí | předávkování |
| Pseudonym | 我鬼 |
| Povolání | prozaik a esejista |
| Stát |  Japonsko |
| Alma mater | Tokijská univerzita (od 1913) |
| Žánr | povídka |
| Významná díla | Obraz pekla, Rašómon, Tělo ženy, Nos, V houštině |
| Manžel(ka) | Fumi Akutagawa (do 1927) |
| Děti | Hiroši Akutagawa Jasuši Akutagawa |
| Příbuzní | Teruko Akutagawa (vnučka ze synovy strany) Takatoši Akutagawa (vnuk ze synovy strany) Mamiko Akutagawa (vnučka ze synovy strany) Yoshitoshi Kuzumaki (sestřin syn) Ruriko Akutagawa (sestřina dcera a snacha) Zengorō Tsukamoto (tchán) Mitsuko Kusabue (snacha) Teruko Akutagawa (vnučka) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rjúnosuke Akutagawa (芥川 龍之介, 1. srpna 1892, Tokio – 24. července 1927, tamtéž) byl japonský prozaik a esejista.
Život
Akutagawa se narodil jako syn podnikatele v oblasti mlékárenství. V letech 1913 a 1916 studoval anglickou literaturu na Tokijské univerzitě a současně byl redaktorem časopisu Šinšičó (Nová myšlenka). Zde také roku 1914 publikoval své vůbec první literární práce, povídku Rónen (Stáří) a divadelní hru Seinen to ši (Mladík a smrt). Po ukončení studia vyučoval do roku 1919 na Námořnické koleji, pak se stal redaktorem deníku Ósaka Mainiči šimbun a v roce 1921 byl vyslán jako dopisovatel tohoto listu na čtyři měsíce do Číny, kde onemocněl a již nikdy se pak netěšil plnému zdraví.
Svou povídku Rašómon (doslova Brána Rašó), která mu svou uměleckou vyzrálostí získala proslulost a podle které je pojmenován slavný film Akiry Kurosawy, napsal již roku 1915. Roku 1916 se stal žákem spisovatele Sóseki Nacumeho, který jej pozval do své skupiny Mokujókai (Čtvrteční společnost) a který vysoce ocenil další jeho povídku Hana (Nos). V témže roce publikoval Akutagawa v prestižních japonských časopisech celou řadu dalších vynikajících povídek, jako např. Hankeči (Kapesník) nebo Džigokuhen (Obraz pekla), takže již v roce 1917 mohl vydat dvě sbírky svých povídek knižně, čímž se rázem stal ústřední postavou japonské literární scény.[1] Další své mistrovské dílo, povídku Jabu no naka (V houštině), vydal po návratu z Číny roku 1922, a právě podle této povídky je natočen film Rašómon režiséra Akiry Kurosawy.
Akutagawa je mistrem moderní japonské prózy. Napsal okolo sto padesáti povídek a novel, které vydal v osmi sbírkách, a jejichž vybroušený a originální styl byl vysoce ceněn. Jejich náměty jsou velmi rozmanité, často inspirované historií nebo klasickými středověkými sbírkami příběhů, a autor v nich pomocí groteskních a bizarních, ale i satirických a humoristických syžetů znázornil nejjemnější odstíny složité lidské psychiky.
Ke konci života psal Akutagawa autobiografické povídky s pochmurným a pesimistickým laděním, které vznikaly pod vlivem jeho zhoršujících se duševních depresí, vyvolávaných ve velké míře obavami z dědičnosti choroby z matčiny strany (ta krátce po jeho narození zešílela a brzy zemřela),[1] a kvůli kterým spáchal roku 1927 sebevraždu. Na jeho památku byla roku 1935 zřízena Akutagowova literární cena Akutagawa šó, určená nadějným začínajícím autorům.
Dílo
- Rašómon (1917), sbírka povídek,
- Tabako to akuma (1917, Tabák a ďábel), sbírka povídek,
- Kairaiši (1919, Loutkář), sbírka povídek,
- Kage toró (1920, Lucerna ve stínu), sbírka povídek,
- Jarai no hana (1921, Noční květina), sbírka povídek,
- Šumpuku (1923, Jarním šat), sbírka povídek,
- Kódžakufú (1924, Jižní vítr), sbírka povídek,
- Šina juki (1925, Cesta do Číny), cestopisné eseje,
- Ume, uma, uguisu (1926, Slivoň, kůň, slavík), eseje,
- Konan no ógi (1927), Konanský vějíř), sbírka povídek,
- Kappa (1927, Vodníci), satirická alegorie na japonské intelektuály,
- Aru ahó no iššó (1927. Život jednoho blázna),
- Hjakusö (1927, Sto travin), črty,
- Aru kjújú e okuru šuki (1927, Poslední dopis pro starého přítele), vydáno posmrtně.
Filmové adaptace
- Rašómon (1950), japonský film, režie Akira Kurosawa,
- Rashomon (1960), americký televizní film, režie Sidney Lumet,
- Jigokuhen (1969), japonský film, režie Širó Tojoda,
- Iron Maze (1991), Ocelové bludiště), americko-japonský film, režie Hiroaki Jošida,
- Hana (2010, Nos), japonský televizní film, režie Sang-il Lee.
Česká vydání
- Obraz pekla a jiné povídky, SNKLHU, Praha 1960, vybrala a přeložila Vlasta Hilská,
- Rašómon a jiné povídky, Argo, Praha 2005, vybrala a přeložila Vlasta Hilská,
- Tělo ženy a jiné povídky, Mladá fronta, Praha 2005, vybral a přeložil Jan Levora.
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rjúnosuke Akutagawa na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Rjúnosuke Akutagawa
