Riigikogu

V současnosti je Riigikogu tématem, které upoutalo pozornost mnoha lidí po celém světě. S významným dopadem na různé oblasti života vyvolal Riigikogu bezprecedentní debatu a přilákal příznivce i kritiky. Jak se Riigikogu stále prohlubuje v kolektivním vědomí, jeho vliv se rozšiřuje napříč mnoha sektory, od politiky po zábavu a od technologie po společnost jako celek. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Riigikogu a prozkoumáme jeho aktuální význam a potenciální budoucí dopad.

Interiér Riigikogu

Riigikogu je unikamerální parlament Estonska, který má 101 členů, volených na 4 roky.

Kromě legislativní činnosti Riigikogu také jmenuje vysoké státní úředníky včetně předsedy vlády a předsedy Nejvyššího soudu. Riigikogu také volí (buď samostatně, nebo je-li to nutné, spolu se zástupci místní samosprávy v rámci širšího sboru volitelů) prezidenta. Riigikogu schvaluje důležité mezinárodní smlouvy, které se týkají armády či ukládají povinnosti ve změnách právních předpisů. Schvaluje rozpočet předložený vládou a dohlíží na exekutivu. Může vyslovit nedůvěru premiérovi, vládě či jednotlivým ministrům.[1]

Volby do Riigikogu jsou všeobecné, rovné, přímé a tajné. Aktivní volební právo má každý etnický Estonec od 18 let, pasivní volební právo od 21 let, poslanci jsou voleni na 4 roky podle principu poměrného zastoupení ve dvanácti 6-12 mandátových volebních obvodech.[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Riigikogu na anglické Wikipedii.

  1. ↑ HRDLIČKOVÁ, Blanka. Estonsko: Internetová demokracie. In: Ladislav Cabada, a kol. Nové demokracie střední a východní Evropy : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1388-1. S. 99.
  2. ↑ HRDLIČKOVÁ, Blanka. Estonsko: Internetová demokracie. In: Ladislav Cabada, a kol. Nové demokracie střední a východní Evropy : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1388-1. Kapitola Zákonodárná moc, s. 98.

Související články

Literatura

  • HRDLIČKOVÁ, Blanka. Estonsko: Internetová demokracie. In: Ladislav Cabada, a kol. Nové demokracie střední a východní Evropy : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1388-1. S. 98–101.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Zákonodárné sbory v Evropě
Suverénní státy

Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie (d • h) • Bělorusko (d • h) • Bosna a Hercegovina (d • h) • Bulharsko • Česká republika (d • h) • Černá Hora • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie (d • h) • Gruzie • Chorvatsko • Německo (d • h1) • Irsko (d • h) • Island • Itálie (d • h) • Kazachstán (d • h) • Kypr • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Nizozemsko (d • h) • Norsko • Polsko (d • h) • Portugalsko • Rakousko (d • h) • Rumunsko (d • h) • Rusko (d • h) • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko (d • h1) • Srbsko • Španělsko (d • h) • Švédsko • Švýcarsko (d • h) • Turecko • Severní Makedonie • Spojené království (d • h) (Severní Irsko, Skotsko, Wales) • Ukrajina • Vatikán

Státy s částečným uznáním
Závislá území
Nadnárodní organizace
d – dolní komora, h – horní komora
1 – neoficiálně