Belgický senát

V dnešním světě získal Belgický senát nebývalý význam. Ať už na poli technologie, medicíny, politiky nebo kultury, Belgický senát se stal ústředním tématem debat a úvah. S pokrokem globalizace a sociálních médií se Belgický senát stal dostupnější a relevantnější pro stále větší počet lidí na celém světě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Belgický senát a jeho dopad na dnešní společnost. Od svého vzniku až po jeho vliv na každodenní život, včetně jeho důležitosti v současném kontextu, je Belgický senát odhalen jako klíčový bod současného panoramatu. V následujících několika řádcích budeme analyzovat různé aspekty Belgický senát a jeho roli v dnešním světě, abychom porozuměli jeho rozsahu a významu v různých sférách moderního života.

Palace of the Nation v Bruselu

Belgický Senát (nizozemsky: Senaat, francouzsky: Sénat, německy: der Senat) je horní komorou z dvoukomorového federálního parlamentu v Belgii.

Volební systém

Do roku 2014 bylo z celkem 71 zvolených senátorů 40 voleno přímo, 21 jmenováno Společenstvím a 10 senátorů bylo kooptováno. Celkové rozdělení mandátů mezi strany bylo však určeno v přímých volbách.

V roce 2014 byla přijata výrazná reforma Senátu. Byla zrušena přímá volba senátorů a jejich počet zredukován na 60. 50 senátorů je volených regiony a společenstvími, zbylých 10 je kooptováno. Z padesáti volených senátorů je voleno 29 vlámským parlamentem, 10 francouzským společenstvím, 8 valonským parlamentem, 2 francouzsky Mluvícími reprezentanty Bruselu a 1 germanofonním společenstvím.

Seznam stálých výborů

  • Výbor pro spravedlnost
  • Výbor pro zahraniční vztahy a obranu
  • Výbor pro institucionální záležitosti
  • Výbor pro finance a hospodářství
  • Výbor pro vnitro a administrativní záležitosti
  • Výbor pro sociální věcí

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Zákonodárné sbory v Evropě
Suverénní státy

Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie (d • h) • Bělorusko (d • h) • Bosna a Hercegovina (d • h) • Bulharsko • Česká republika (d • h) • Černá Hora • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie (d • h) • Gruzie • Chorvatsko • Německo (d • h1) • Irsko (d • h) • Island • Itálie (d • h) • Kazachstán (d • h) • Kypr • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Nizozemsko (d • h) • Norsko • Polsko (d • h) • Portugalsko • Rakousko (d • h) • Rumunsko (d • h) • Rusko (d • h) • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko (d • h1) • Srbsko • Španělsko (d • h) • Švédsko • Švýcarsko (d • h) • Turecko • Severní Makedonie • Spojené království (d • h) (Severní Irsko, Skotsko, Wales) • Ukrajina • Vatikán

Státy s částečným uznáním
Závislá území
Nadnárodní organizace
d – dolní komora, h – horní komora
1 – neoficiálně