V tomto článku se budeme věnovat tématu Reportéři bez hranic, které vyvolalo velký zájem a debatu mezi odborníky i fanoušky. Reportéři bez hranic je již dlouhou dobu předmětem studia a výzkumu v různých oblastech a je tématem, které přesahuje geografické a kulturní bariéry. V průběhu historie hrál Reportéři bez hranic zásadní roli v životech mnoha lidí a ovlivňoval vše od individuálních rozhodnutí až po velké světové události. Prostřednictvím této analýzy se budeme snažit porozumět důležitosti a dopadu, který má Reportéři bez hranic na naši společnost, a také prozkoumat nové perspektivy a přístupy, které nám umožní ponořit se hlouběji do jeho dnešního významu a relevance.
Reportéři bez hranic | |
---|---|
![]() Logo Reportérů bez hranic | |
Zakladatel | Robert Ménard, Émilien Jubineau, Jacques Molénat a Rémy Loury |
Vznik | 1985 |
Typ | výzkumný institut, think tank |
Právní forma | association déclarée |
Sídlo | Paříž, Francie |
Působnost | celosvětově |
Generální tajemník | Jean-François Julliard, Robert Ménard, Christophe Deloire a Thibaut Bruttin |
Lídr | Pierre Haski (od 2017), Éric Chol (2015–2017), Alain Le Gouguec (2013–2015) a Dominique Gerbaud (2009–2013) |
Tržby | 6,2 mil. € (2019) 1,5 mil. € (2017) |
Počet zaměstnanců | 55 |
Ocenění | Cena Lorenza Nataliho (1996) Cena Ericha Salomona (2002) Sacharovova cena za svobodu myšlení (2005) Cena Antonia Asensia za žurnalistiku (2006) Siebenpfeifferova cena (2007) … více na Wikidatech |
Oficiální web | www |
LEI | 969500LN5IRG2DYB1W89 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Reportéři bez hranic (francouzsky: Reporters sans frontières, anglicky: Reporters Without Borders, německy: Reporter ohne Grenzen) je v Paříži založená nevládní organizace obhajující svobodu tisku a médií. Zastává se novinářů a pracovníků v médiích, kteří jsou sužováni cenzurou a perzekucí. Byla založena roku 1985 Robertem Ménardem, Rony Braumanem a Jean-Claude Gillerbaudem.
Za své aktivity získala organizace v roce 2005 Sacharovovu cenu za svobodu myšlení.
V žebříčku roku 2016 v Indexu světové svobody tisku se Česko propadlo ze 13. pozice na 21.[1] V roce 2023 si Česká republika v žebříčku polepšila a je nyní na 14. pozici.[2]
Velmi vážná situace Obtížná situace | Znatelné problémy Uspokojivá situace | Dobrá situace Není klasifikováno / nejsou data |
Reportéři bez hranic vydávají každoročně zprávu o vraždách novinářů. Od roku 2010 jich ve světě přišlo o život celkem 937, nejčastěji z řad investigativních novinářů. Statistikám dominují novinářky a novináři píšící o státní či komunální korupci nebo manipulovaných veřejných zakázkách a teprve za nimi následují ti, kteří se zabývají mafiemi a organizovaným zločinem, novináři dokumentující brutálně potlačené demonstrace nebo váleční zpravodajové.
O propojení zločinu a státních úředníků psal Ján Kuciak, defraudace a podvody odhalovala maltská novinářka Daphne Caruana Galiziaová. Rizikovými zeměmi jsou Mexiko, Afghánistán, Sýrie nebo Čína, ale v podvodech a uzurpování státního i soukromého majetku dominují Rusko nebo některé africké státy.[7] Svou nenávist a zlobu vůči investigativním novinářům šířil i bývalý prezident Miloš Zeman a pro zlověstný vzkaz využil i vánoční projev.[8]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reporters Without Borders na anglické Wikipedii.