V tomto článku se bude téma Regiony v Itálii zabývat ze široké a podrobné perspektivy s cílem poskytnout čtenáři ucelenou a obohacující vizi této konkrétní problematiky. V tomto směru budou prozkoumány různé aspekty související s Regiony v Itálii, které nabídnou relevantní informace, hloubkovou analýzu a ilustrativní příklady, které umožní čtenáři plně porozumět tomuto tématu. Cílem tohoto článku je poskytnout užitečné a praktické znalosti, které lze použít v různých kontextech, a také podnítit reflexi a debatu o Regiony v Itálii.
Regiony v Itálii (v češtině též oblasti nebo kraje) představují státní rozdělení první úrovně. Jedná se o autonomní celky, přičemž 5 z nich má ústavně danou větší autonomii speciálním statutem. Regiony se dále dělí na provincie, metropolitní města, autonomní provincie (v případě Tridentska-Horní Adiže) a volná sdružení obcí (v případě Sicílie).[p 1] V dubnu 2019 existovalo celkem 103 těchto územně-správních celků druhé úrovně.
Pět autonomních regionů je vypsáno italikou.
V období Italského království se Itálie na regiony, jakožto správní celky nečlenila a dělila se jen na provincie a obce; formálně však regiony existovaly pod italským označením Compartimento, jakožto výlučně statistické územní jednotky, jež vytvořil Pietro Maestri. Řada z nich navazuje na tradiční celky (např. Toskánsko, či Ligurie). Na území bývalého Království obojí Sicílie byla jako region převzata Basilicata (jež byla správním celkem od středověku až do sjednocení Itálie), ostatní regiony vznikly spojením vícero bývalých regionů Království obojí Sicílie.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Regions of Italy na anglické Wikipedii.