Dnes zůstává Rallye Velké Británie 2001 tématem velkého významu a zájmu mnoha lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho důležitosti v historii, jeho vlivu na kulturu nebo jeho aktuálnosti dnes, Rallye Velké Británie 2001 je i nadále předmětem analýzy, debat a úvah. V průběhu let byl Rallye Velké Británie 2001 rozsáhle zkoumán a psán, nabízí různé pohledy a přístupy, které umožňují lepší pochopení jeho významu a rozsahu. V tomto článku prozkoumáme některé z nejdůležitějších aspektů Rallye Velké Británie 2001 a zamyslíme se nad jeho důležitostí v našem každodenním životě.
| Rallye Velké Británie 2001 | |
|---|---|
| Země | Spojené království |
| Datum | listopad 2001 |
| Předchozí | Rallye Velké Británie 2000 |
| Následující | Rallye Velké Británie 2002 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rallye Velké Británie 2001 byla čtrnáctou a poslední soutěží Mistrovství světa v rallye 2001. Zvítězil zde Marcus Grönholm s vozem Peugeot 206 WRC. Soutěž měřila 1714,77 km a měla 17 rychlostních zkoušek. Startovalo zde 117 posádek a 50 jich dojelo do cíle.
O titul bojovali Colin McRae (42 bodů), Tommi Mäkinen (41 bodů) a Richard Burns (40 bodů). Teoretickou šanci měl i Carlos Sainz, který by ale s 33 body musel vyhrát a ostatní nesměli bodovat. Mezi týmy Peugeot Sport a Ford M-Sport byl rozdíl jen 4 body. První a druhý test vyhrál McRae a držel se ve vedení. Za ním byli Grönholm a Didier Auriol s Peugeoty. Mäkinen poškodil zavěšení u svého Mitsubishi Lancer EVO VII WRC. Na čtvrtém testu havaroval McRae. Grönholm se tak posunul do vedení a Burns byl druhý s největší šancí získat titul. Sainz byl až pátý, za ním bylo pořadí Higgins a Armin Schwarz.
V druhé etapě Burns udržoval vedení. Těsně před startem měl drobné technické potíže, ale vůz nakonec přesto vyrazil na trať. Klesl až na třetí pozici, když byl druhý Harri Rovanperä. Na jedenáctém testu havaroval Sainz a došlo ke střetu s diváky. Poté tým Ford odvolal obě posádky ze soutěže. Schwarz se posunul na pátou a Bruno Thiry na osmou pozici. Sedmý byl Auriol. Ve třetí etapě Grönholm udržoval náskok před Rovanperou a Burnsem, který tak získal titul.[1]