Purkrabí Hradeckého kraje

V dnešní době je Purkrabí Hradeckého kraje téma, které nabylo ve společnosti velkého významu. Ať už kvůli svému dopadu na ekonomiku, technologie, kulturu nebo politiku, Purkrabí Hradeckého kraje se stal klíčovým prvkem současné dynamiky. Jeho vliv je patrný ve všech oblastech, vyvolává debaty, kontroverze, pokroky a významné změny. Proto je nutné do hloubky analyzovat všechny aspekty související s Purkrabí Hradeckého kraje, abychom pochopili jeho rozsah a důsledky v moderním světě. Proto se v tomto článku ponoříme do studia Purkrabí Hradeckého kraje, prozkoumáme jeho různé aspekty a jeho dopad na dnešní společnost.

Letecký pohled na centrum Hradce Králové

Purkrabí Hradeckého kraje (německy Burggraf des Königgrätzer Kreises) byl jedním ze stavovských nejvyšších zemských úředníků Českého království. Byl správcem věnných měst a předsedou zvláštního soudu pro oblast hradeckého kraje. Tento soud byl obdobou pražského soudu purkrabského a soudil spory o dluhy mezi šlechtici z tohoto kraje a mezi šlechtici a měšťany, pokud obžalovaným byl šlechtic. Byl obsazován rytíři. Poprvé byl do kolegia nejvyšších zemských úředníků jmenován v dohodě mezi pány a rytíři roku 1497. Ze zemských úřadů byl nejnižší, tedy dvanáctý, takto figuroval i v Obnoveném zřízení zemském (1627). V předbělohorském období byl jmenován na doživotí, po roce 1627 pouze na pět let. Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po Bílé hoře pouze králi a jeho dědicům. Jako spíše čestný úřad se udržel do zániku místodržitelského kolegia, jehož byl řádným členem, v roce 1748.

Z titulu své funkce zaujali místa přísedících většího zemského soudu v letech 1570–1620. Do úřadu přicházeli zpravidla už s částečnými zkušenostmi plynoucími z výkonu funkcí menších úředníků, krajských hejtmanů, výběrčích posudného nebo vojenské činnosti. Po nabytí zkušeností většinou přecházeli do úřadu karlštejnských purkrabství. V předbělohorské době se majetky hradeckých purkrabí pohybovaly od 50 do 200 osedlých.[1]

Seznam purkrabí Hradeckého kraje

  • 1399 Předbor ze Žandova
  • 1415 Jindřich z Vartemberka
  • 1545 Mikuláš z Leskovce
  • 1460–1471 Mikuláš Berka z Dubé
  • 1471 Václav Hložek ze Žampachu
  • 1478–1479 Vilém Krušina z Lichtenburka na Kumburce
  • 1479–1495 Mikuláš (mladší) Hořický z Hořic a na Pecce
  • 1501–1502 Beneš Sendražský ze Sendražic (administrátor)
  • 1500–1504 Václav Čéč z Nemyčevsi
  • 1510–1513 Bohuněk Černín z Černína
  • 1530–1542 (11. 9.) Jan Litoborský z Chlumu a na Pecce († 11. 9. 1542)
  • 1543 Jan Chvalkovský z Hustiřan
  • 1545–1561 Bernard Žehušický z Nestajova na Rýzmburku († 1563)
  • 1571–1591 (3. 2.) Albrecht Kapoun ze Svojkova na Hlušicích († 3. 2. 1591)
  • 1592–1603 Jan Vřesovec z Vřesovic na Podsedicích a Libčevsi († 1605)[2]
  • 1603–1605 Kryštof Vratislav z Mitrovic na Lochovicích
  • 1605–1615 Adam Hrzán z Harasova na Skalce a Lanškrouně († 11. 1 1619)
  • 1615 (13. 7.) – 1619 Kašpar Kaplíř ze Sulevic (1535 – 21. 6. 1621 Praha, popraven)
  • 1619–1620 Bohuslav z Michalovic na Rvenicích (1565 – 21. 6. 1621 Praha, popraven)
  • 1620 Fridrich z Bílé († 21. 6. 1621 Praha, popraven)
  • 1623–1624 Humprecht III. Czernin z Chudenic (duben 1570 – 22. 5. 1632; poprvé)
  • 1624 (24. 2.) – 1627 Kryštof Chanovský z Dlouhé Vsi
  • 1628–1629 Humprecht III. Czernin z Chudenic (duben 1570 – 22. 5. 1632; podruhé)
  • 1629 (3. 3.) – 1638 Jiří Malovec z Chýnova
  • 1638–1640 Jan Jindřich Chanovský z Dlouhé Vsi
  • 1640 (27. 8.) – 1647 Oldřich Sezima Karel Skuhrovský ze Skuhrova
  • 1647 (7. 7.) – 1652 Fridrich Leopold z Věžník
  • 1652–1653 Josue Kořenský z Terešova († 1653)
  • 1653 (4. 12.) – 1663 Jan Vilém z Geršdorfu
  • 1663 (3. 11.) František ze Šeidleru
  • 1664 (4. 5.) – 1671 Lambert Hřebenář z Harrachu
  • 1671 (20. 6.) – 1682 (2. 2.) Daniel Pachta z Rájova († 2. 2. 1682)
  • 1682 (8. 4.) – 1685 Vilém Gervasius z Gollen († 1685)
  • 1685 (30. 6.) – 1691 Ferdinand Kryštof ze Šeidleru
  • 1691 (19. 7.) – 1697 Petr Mikuláš Straka z Nedabylic
  • 1699 (29. 4.) – 1705 (24. 1.) František Michal z Věžník († 24. 1. 1705)
  • 1705–1707 Václav Arnošt Markvart z Hrádku
  • 1708–1718 Jan Hubert z Hartig
  • 1718 (13. 7.) – 1719 (14. 10.) Ludvík Ignác Bechyně z Lažan († 14. 10. 1719)
  • 1720 (29. 1.) – 1737 Jan František z Golče
  • 1738 (14. 1.) Václav Kazimír Netolický z Eisenberka (4. 3. 1700 Přehořov – 15. 3. 1760 Praha)
  • 1739 (1. 10.) – 1743 Jan Kryštof Bořek Dohalský z Dohalic (poprvé)
  • 1743 (15. 6.) – 1748 Josef Jáchym Vančura z Řehnic (1692 – 6. 2. 1771 Praha)
  • –
  • 1751–1764 Jan Kryštof Bořek Dohalský z Dohalic (podruhé)
  • 1764 (1. 6.) – 1780 Jan Marcel z Hennetu
  • 1780–1782 Jáchym Nesslinger ze Šelchengraben
  • 1791–1796 (22. 4.) Matyáš Josef ze Smittmer († 22. 4. 1796)
  • 1796–1803 Josef Taulov z Rosenthalu
  • 1836 rytíř Karel Horn, titul propůjčen pro příležitost korunovace Ferdinanda V. v roce 1836, byl zároveň radou zemského soudu a přísedícím zemského výboru[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. ISBN 80-85268-54-X. S. 95–96. 
  2. ↑ FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 128. 
  3. ↑ SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 63. 

Literatura

Související články

Nejvyšší zemští úředníci
České království
Před Obnoveným zřízením zemským:
Po Obnoveném zřízení zemském:
Moravské markrabství