Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé
V dnešním světě se Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. S pokrokem technologií a globalizací se Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé stal ústředním tématem, které ovlivňuje různé aspekty každodenního života. Od svého vlivu na ekonomiku a politiku až po svou roli v kultuře a společnosti se Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé stal bodem diskuse a debaty ve veřejné sféře. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty související s Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé s cílem poskytnout širokou a podrobnou vizi jeho důležitosti a dopadu v dnešním světě.
| Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé | |
|---|---|
.svg) | |
| Základní informace | |
| Typ | jednokomorový |
| Sídlo | Rudolfinum, od V. 1946 budova Pražské burzy peněžní a zbožní, Praha, Československá republika |
| Složení | |
| Počet členů | 300 |
| Volby | |
| Volební období | 1945–1946 |
Prozatímní Národní shromáždění byl zákonodárný sbor ČSR od 28. 10. 1945[1] do června 1946. Jeho cílem byl přechodný výkon zákonodárné moci do zvolení Ústavodárného národního shromáždění. Ústavním podkladem pro jeho volbu a činnost byl ústavní dekret prezidenta republiky o Prozatímním národním shromáždění.
Hlavní činnost spočívala v přípravě voleb do Ústavodárného shromáždění a provádění běžné zákonodárné činnosti (např. amnestijní zákon).
Složení Prozatímního Národního shromáždění
Shromáždění bylo voleno národními výbory na systému paritního zastoupení stran Národní Fronty (4 strany v Česku – KSČ, ČSNS, ČSL, ČSDSD a 2 na Slovensku – KSS, DS) do skončení revolučního období (28. 10. 1945). Počet poslanců byl 300, jako u Národního shromáždění podle ústavy z roku 1920. Všechny strany měly zhruba po 50 členech, komunisté měli však zhruba 100 poslanců (celkem za KSČ a KSS). Prozatímní národní shromáždění zůstalo v činnosti do zvolení Ústavodárného národního shromáždění.
Během funkce Prozatímního Národního shromáždění došlo k potvrzení Edvarda Beneše ve funkci prezidenta a ratihabici dekretů prezidenta republiky.
Předsedou Prozatímního Národního shromáždění byl Josef David.
Poslanecké kluby na konci funkčního období
| ||
| Strana | Mandáty | |
|---|---|---|
| Komunistická strana Československa | 51/300
| |
| Československá sociální demokracie | 51/300
| |
| Československá strana národně socialistická | 49/300
| |
| Československá strana lidová | 49/300
| |
| Komunistická strana Slovenska | 47/300
| |
| Demokratická strana | 40/300
| |
| Ukrajinská národní rada Prjaševčiny | 5/300
| |
| Strana svobody | 4/300
| |
| nezařazení poslanci | 2/300
| |
| neobsazené mandáty | 2/300
| |
| Zdroj: Ročenka Národního shromáždění | ||
Sídlo
Národní shromáždění se po válce vrátilo do prostor Rudolfina,[1] kde dříve zasedala Poslanecká sněmovna Národního shromáždění. Během války však byl sál v Rudolfinu přestavěn zpět na koncertní účely[2] a proto v květnu 1946 PNS přesídlilo do budovy zrušené Pražské burzy peněžní a zbožní vedle Národního muzea.[3][4][5]
Odkazy
Reference
- ↑ a b 28. říjen 1945: Zahájení činnosti Prozatímního Národního shromáždění . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ Historie | Rudolfinum . . Dostupné online.
- ↑ PIROCH, Jan. Národní muzeum obsadilo Federální shromáždění . 2009-08-14 . Dostupné online.
- ↑ Historie parlamentarismu a české ústavnosti . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online.
- ↑ DOUBEK, Vratislav; POLÁŠEK, Martin, a kol. Parlament v čase změny: případové studie z vývoje českého a československého parlamentarismu. Praha: Akropolis, 2011. 176 s. ISBN 978-80-87481-21-9. S. 92.
