Petr Matějů

V dnešní době se Petr Matějů stalo tématem velkého zájmu široké škály lidí. Od odborníků v oboru až po ty, kteří hledají informace na toto téma, Petr Matějů představuje bod zájmu pro mnohé. Ať už kvůli svému historickému významu, dopadu na současnou společnost nebo významu ve vědecké oblasti, Petr Matějů je i nadále tématem, které vyvolává velkou debatu a fascinaci. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Petr Matějů a jeho význam v dnešním světě a poskytneme kompletní a aktuální pohled na toto téma.

prof. PhDr. Petr Matějů, Ph.D.
Místopředseda Unie svobody
Ve funkci:
22. února 1998 [1] – leden 1999 [2]
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
20. června 1998 – 20. června 2002
Náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Ve funkci:
5. září 2006 [3] – únor 2007
Předseda Grantové agentury ČR
Ve funkci:
10. prosince 2008 [4] – 1. října 2014 [2]
PředchůdceJosef Syka
NástupceIvan Netuka
Stranická příslušnost
ČlenstvíUS-DEU (1998–2002)
Narození22. července 1950
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí16. června 2017 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materMasarykova univerzita
Univerzita Karlova
Zaměstnánípolitik, sociolog
Profesepedagog, politik, sociolog a vysokoškolský učitel
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Matějů (22. července 1950 Praha – 16. červen 2017 Praha[5]) byl český sociolog a politik, na přelomu 20. a 21. století poslanec Poslanecké sněmovny PČR za Unii svobody (ve straně zastával i post místopředsedy), v letech 2006 až 2007 náměstek ministryně školství a od roku 2008 do roku 2014 předseda Grantové agentury České republiky.

Biografie

Studium a pracovní kariéra

Vystudoval sociologii a teorii kultury na filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1972). V letech 1976–1998 pracoval v Sociologickém ústavu AV ČR (dříve Československá akademie věd). Počátkem 90. let měl spory s vedením AV ČR.[6]

V roce 1987 na základě pozvání R.M.Hausera absolvoval stáž na Department of Sociology University of Wisconsin-Madison v Madisonu. V letech 1994–2003 působil jako hostující profesor na Department of Sociology UCLA v Los Angeles, Northwestern University v Evanstonu a na dalších zahraničních univerzitách. Habilitoval se na fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v roce 1999, roku 2005 byl jmenován profesorem. Působil jako prorektor pro výzkum na Anglo-Americké vysoké škole v Praze (2003-05), byl zakládajícím členem a do 2006 předsedou think-tanku Institut pro sociálně ekonomické analýzy (ISEA). Od roku 2011 byl členem vědecké rady na Vysoké škole finanční a správní.[7] Podle databáze Web of Science byly jeho práce (bez sebecitací) citovány 158krát.[8]

Od konce 80. let se orientuje na problémy sociální mobility a stratifikace, zejména pak na vzdělanostní nerovnosti a roli vzdělání v životních šancích. Výrazně ovlivněn generací amerických sociologů kriticky rozvíjejících klasický Blau-Duncanův model procesu sociální stratifikace (Sewell, Haller, Portes, Hauser) se již na počátku své dráhy stal stoupencem „sociálně-psychologického modelu sociální stratifikace“, v jehož centru stojí jak sociálně-ekonomické, tak zejména sociálně-psychologické faktory „predikující“ dosažení vyššího vzdělání, jež je pak dominantním prvkem modelu vysvětlujícím sociálně-ekonomický status. Právě snaha aplikovat tento teoretický koncept úzce spjatý s rozvojem strukturního modelování jej již na konci 80. let přivedla k analýze stratifikačních procesů české společnosti, a to zejména v transformačním období. Do tohoto období lze zasadit i kritiku (zejména metodologickou) aplikace klasického Blau-Duncanova stratifikačního modelu na analýzu sociálního rozvrstvení české společnosti v pozdně komunistickém období.[9]

Orientaci na sociální nerovnosti na počátku 90. let rozšířil o subjektivní dimenzi sociální stratifikace a analýzu transformace a reprodukce elit v období post-komunistické transformace. V analýze společenských změn v transformačním období pak projevila jeho teoretická inspirace v teorii různých forem kapitálu Pierra Bourdieu. O tuto teorii opřel zejména analýzy cirkulace a reprodukce ekonomických, politických a kulturních elit provedené zejména na datech z projektu „Social Stratification in Eastern Europe after 1989 and Circulation of Elites“, na jehož přípravě a realizaci se společně s D. Treimanem a I. Szelényim a dalšími výrazně podílel.[9]

V této době, právě ve vazbě na koncepci více forem kapitálu, též formuluje a testuje tezi o konverzi sociálního a politického kapitálu na kapitál ekonomický jako dominantní strategie úspěchu v období post-komunistické transformace, a to zejména v oblasti reprodukce elit. V tomto období a ve stejném kontextu Matějů vnáší do mobilitní analýzy koncept subjektivní sociální mobility, jejíž analýzou se snaží přispět k pochopení proměn v životních šancích sociálních skupin a tříd, v jejichž objektivních charakteristikách v období transformace k žádným velkým změnám nedošlo. Zde lze vysledovat inspiraci v Darhrendorfově konceptu životních šancí, k níž se též otevřeně hlásí.[9]

Třetí teoretická inspirace, na níž dodnes staví analýzy vývoje v subjektivní dimenzi sociální stratifikace české společnosti, spadá do oblasti krystalizace norem distributivní spravedlnosti. Tato opět spíše sociálně-psychologická inspirace, kterou společně s americkým sociologem J. Klugelem “přeložili” do sociologického pojmosloví a zejména pak do testovatelné podoby (byl vyvinut model měření pro ideologie distributivní spravedlnosti), Matějů umožnila přispět k poznání vývoje představ o distributivní spravedlnosti v období postkomunistické transformace a peripetií přechodu od dominantní rovnostářské ideologie k ideologii zásluhové.[9]

Již na počátku 90. let inicioval zapojení České republiky do významných programů mezinárodních komparativních výzkumů širokého zaměření jako je International Social Survey Programme (ISSP) a Sociální spravedlnost, v oblasti vzdělání a dovedností pak EUROSTUDENT, International Adult Literacy Survey (IALS) a Programme for International Assessment of Adult Competencies (PIAAC). Spolu s Jiřím Večerníkem inicioval projekt Sociální trendy: výzkum – archivace – publikace – vzdělávání, v jehož rámci byl mimo jiné založen Sociologický datový archiv (dnes Český sociálněvědní datový archiv při Sociologickém ústavu AV ČR) a který vyústil v syntetizující „zprávu o české společnosti“ vydanou česky a anglicky.[9]

Veřejné a politické aktivity

Na počátku roku 1998 se stal členem nově vzniklé Unie svobody. Patřil ke skupině politiků Unie svobody, kteří do ní nepřestoupili z ODS, ale přišli do ní jako dosavadní nestraníci. Již v době před formálním ustavením Unie svobody byl spolu s dalším sociologem Jiřím Večerníkem autorem programových tezí, které pak US přijala na svém 1. republikovém shromáždění v únoru 1998.[10] Byl rovněž místopředsedou Unie svobody.[6]

Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za Unii svobody (volební obvod Východočeský kraj).[11] Byl členem sněmovního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a předsedou podvýboru pro vědu a vysoké školy. V parlamentu setrval do voleb v roce 2002.[12] Soustředil se zejména na reformy vzdělávacího systému (v roce 2002 předložil návrh zákona o školném a finanční pomoci studentům (Zákon o změně ve financování studia na vysoké škole).

Se svou stranou se ale později rozešel. 21. června 2002 oznámil odchod z Unie svobody-DEU, přičemž ale vedení strany reagovalo s tím, že nezaplacením členských příspěvků beztak od 1. dubna 2002 již nebyl formálně jejím členem. Matějů odchod ze strany, kterou zakládal, odůvodnil ztrátou její původní identity.[13]

Za vlády Mirka Topolánka a vlády Jana Fischera působil od prosince 2008 jako předseda Grantové agentury České republiky a v letech 2007–2010 byl členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Zároveň působil v první vládě Mirka Topolánka jako náměstek ministryně školství Miroslavy Kopicové, později jako pracovník ministerského odboru koncepcí a analýz a garant projektu Reforma terciárního vzdělávání. Z funkcí na ministerstvu ho stáhl později ministr Ondřej Liška, který ho popsal následovně:„jako odborníka si ho vážím, ale arogantní způsoby, kterými prosazuje své myšlenky, jsou až kontraproduktivní.“ Kromě toho v této době byl vedoucím oddělení sociologie vzdělání a stratifikace v Sociologickém ústavu Akademie věd, vlastníkem soukromé výzkumné agentury ISEA a členem vedení vzdělávacích institucí jako Škoda Auto Vysoká škola. Týdeník Ekonom ho pro tyto četné funkce označil v roce 2009 za šedou eminenci českého školství a vědy.[6][14]

V letech 2006-11 zastupoval ČR ve Výboru pro vzdělávací politiku OECD. V období 2007-08 byl členem mezinárodního týmu Fulbright New Century Scholars: Higher Education in the 21st Century – Access and Equity.[zdroj?]

V červnu 2014 oznámil, že s účinností od 1. října 2014 rezignuje na post předsedy Grantové agentury ČR. Zdůvodnil to tlakem ze strany vědecké obce[15]. Požadavek na odstoupení Matějů z funkce předsedy Grantové agentury ČR vznesla akademická obec v reakci na problematická rozhodnutí předsednictva GA ČR v grantové soutěži o pětileté projekty tzv. center excelence.[16]

Divadlo na okraji

V roce 1969 spolu s Miki Jelínkem a Zdenkem Potužilem založil amatérské Divadlo na okraji[17]. Působil zde jako recitátor a herec. Divadlo se po roce 1974 profesionalizovalo. Ukončilo činnost v roce 1987.

Bibliografie

Vybrané knižní publikace a kapitoly v monografiích
  • Matějů, P., J. L. Peschar 1990. Family Background and Educational Attainment in Czechoslovakia and The Netherlands. Pp. 121-145 in Class Structure in Europe. New Findings from East-West Comparison of Social Structure and Mobility, ed. by M. Haller. New York: Sharpe.
  • Matějů, P. 1993. Who Won and Who Lost in a Socialist Redistribution. Pp. 251-272 in Persistent Inequality. Changing Educational Attainment in Thirteen Countries, ed. by Y. Shavit and H. Blossfeld. Oxford: Westview Press.
  • Kluegel, J. R., P. Matějů. 1995. Principles of Distributive Justice in Comparative Perspective. Pp. 209-238 in Social Justice and Political Change: Public Opinion in Capitalist and Post-Communist States, ed. by J. R. Kluegel, D. S. Mason and B. Wegener. Hawthorne, NY: Aldine deGruyter.
  • Matějů, P., and E. Hanley 1999. Die Herausbildung ökonomischer und politischer Eliten in Ostmitteleuropa. Pp. 145-172 in Eliten im Wandel. Politische Führung, wirtschaftliche Macht und Meinungsbildung im neuen Osteuropa, ed. by M. A. Hatschikjan and F. L. Altmann. Paderborn: Verlag Ferdinand Schöningh.
  • Matějů, P., B. Řeháková, and G. Evans 1999. The Politics of Interests and Class Realignment in the Czech Republic, 1992-96. Pp. 231-253 in The End of Class Politics? Class voting in comparative context, ed. by G. Evans. Oxford: Oxford, University Press.
  • Večerník, J. and P. Matějů (eds.) 1998. Zpráva o vývoji české společnosti 1989–1998. Praha: Academia.
  • Večerník, J. and P. Matějů (eds.) 1999. Ten Years of Rebuilding Capitalism. Czech Society 1898–1998. Praha: Academia.
  • Matějů, P. 2000. Mobility and Perceived Change in Life-Chances in Post-Communist Countries. Pp. 291-232, in: New Markets, New Opportunities? Economic and Social Mobility in a Global Economy, ed. by C. Graham and N. Birdsall. Washington, DC.: Brookings Institution Press.
  • Matějů, P. and K. Vlachová (eds.) 2000. Nerovnost, spravedlnost, politika. Česká republika 1991–1998. Praha: Slon.
  • Matějů, P., B. Řeháková and N. Simonová. 2007: Structural Growth of Inequality in Access to Higher Education. Pp. 374 – 399 in: Shavit, Y., G. Menahem, R. Arum, and A. Gamoran (eds.). Stratification in Higher Education: A Comparative Study. Stanford: Stanford University, 2007.
  • Matějů, P., J. Straková. 2006. Nerovné šance na vzdělání. Vzdělanostní nerovnosti v České republice. Praha. Academia.
  • Matějů, P., B. Řeháková, N. Simonová 2007. „Czech Republic: Structural Growth of Inequality in Access to Higher Education.“ Pp. 374-399 in: Y. Shavit, G. Menahem, R. Arum, and A. Gamoran (eds.). Stratification in Higher Education A Comparative Study. Stanford: Stanford University Press.
  • Matějů, P., J. Straková, A. Veselý (eds.). 2010. Nerovnosti ve vzdělávání. Od měření k řešení. Praha: SLON.
  • Matějů, P., S. Weidnerová, H. Vossensteyn, T. Konečný. 2012. The Social Dimensions of Modernizing Higher Education. A Czech-Dutch Comparative Study on Student Finance and Equity. Pp. 167-198 in M. Kwiek and A. Kurkiewicz (eds). Modernization of European Universities. Cross-National Academic Perspectives. Frankfurt am Main. Peter Lang.
Vybrané články v odborných recenzovaných a impaktovaných časopisech
  • Matějů, P. 1985. K využití logaritmicko-lineárních modelů v analýze mobilitních dat. Sociologický časopis 21: 53-70.
  • Matějů, P. 1989. Metoda strukturního modelování. Přehled základních problémů. Sociologický časopis 25: 399-418.
  • Boguszak, M., I. Gabal a P. Matějů. 1990. Ke koncepcím vývoje sociální struktury v ČSSR. Sociologický časopis, 26: 168 – 186.
  • Matějů, P. 1991. Kdo získal a kdo ztratil v socialistické redistribuci: Čtyřicet let vývoje vzdělanostních nerovností v Československu. Sociologický časopis 27: 3-38.
  • Matějů, P. 1991. Vzdělanostní stratifikace v Československu v komparativní perspektivě. Sociologický Časopis 27: 319-345.
  • Matějů, P. a B. Řeháková. 1992. Od nespravedlivé rovnosti ke spravedlivé nerovnosti? Percepce sociálních nerovností a sociální spravedlnosti v současném Československu. Sociologický časopis 28: 293-318.
  • Matějů P., B. Řeháková. 1992. Vliv mentálních schopností a sociálního původu na vzdělanostní aspirace. Sociologický časopis 28: 613-635
  • Matějů, P. 1993. Determinanty ekonomického úspěchu v první fázi postkomunistické transformace. Česká republika 1989–1992. Sociologický časopis 29: 341-366.
  • Matějů, P., B. Řeháková.  1993. Revoluce pro koho? Analýza vybraných vzorců intragenerační mobility v období 1989–1992. Sociologický časopis 29:309-325.
  • Matějů, P. and B. Řeháková.  1993. Revolution for Whom? Analysis of selected patterns of intragenerational mobility in the Czech Republic 1989–1992. Czech Sociological Review, 1: 73-90
  • Matějů, P. 1993. From Equality to Equity? The Czech Republic Between Two Ideologies of Distributive Justice. Czech Sociological Review, 1: 251-276.
  • Matějů, P. and B. Řeháková 1994. Une revolution pour qui? Revue d'etudes comparatives Est-Ouest, 25:15-31.
  • Matějů, P., Nelson Lim. 1995. Who has gotten ahead after the fall of Communism? The case of the Czech Republic. Czech Sociological Review, 3: 117-136.
  • Matějů, P. 1995. How not to make historical comparisons empirically. Czech Sociological Review, 3: 221-229
  • Matějů, P. 1996. In Search of Explanations for Recent Left-Turns in Post-Communist Countries. International Review of Comparative Public Policy, 7: 43-82.
  • Matějů, P., B. Řeháková. 1996. Education as a Strategy for Life Success in the Post-Communist Transformation. The Case of the Czech Republic. Comparative Education Review, 40:158-176.
  • Matějů, P. 1996. Winners and Losers in the Post-Communist Transformation: The Czech Republic in a Comparative perspective. Innovation, 9: 371-390.
  • Matějů, P., B. Řeháková. 1997. Turning Left or Class Realignment. Analysis of the Changing Relationship Between Class and Party in the Czech Republic, 1992–1996. East-European Politics and Societies, 11: 507-547.
  • Matějů, P.. and K. Vlachová. 1998. Values and Electoral Decisions in the Czech Republic. Communist and Postcommunist Studies, 31:249-269.
  • Matějů, P. 1999. Who Votes Left after the Fall of Communism? The Czech Republic in Comparative perspective. International Journal of Comparative Sociology, 40: 13-40.
  • Matějů, P., M. Kreidl. 2001. Rebuilding Status Consistency in a Post-Communist Society. The Czech Republic, 1991 – 1997. Innovation, 14: 17-34.
  • Matějů, P. 2002. Making Capitalism Without Capitalists: Szelényi’s Homage to Bourdieu’s Theory of the Forms of  Capital. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 38: 380-385.
  • Matějů, P.; B. Řeháková, N. Simonová. 2003. Transition to University under Communism and after Its Demise. The Role of Socio-economic Background in the Transition between Secondary and Tertiary Education in the Czech Republic 1948–1998. Sociologický časopis/Czech Sociological Review. 39: 301-324.
  • Matějů, P., N. Simonová. 2003. Czech Higher Education Still at the Crossroads. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 39: 393-410.
  • Matějů, P., J.Straková. 2003. Role rodiny a školy v reprodukci vzdělanostních nerovností. Sociologický pohled na úlohu víceletých gymnázií ve světle výzkumu PISA 2000. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 39: 625-652.
  • Matějů, P., J. Večerník. 2003. Czech Higher Education at the Crossroads (Editorial to the special issues on higher education of the Czech Sociological Review). Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 39: 296-299.
  • Matějů, P., J. Straková 2005. The Role of the Family and the School in the Reproduction of Educational Inequalities in the Post-Communist Czech Republic.“ British Journal of Sociology of Education, 26: 17 - 40.
  • Matějů, P., B. Řeháková, N. Simonová. 2004. Kulturní a sociálně ekonomické zdroje nerovností v šancích na dosažení vysokoškolského vzdělání v České republice v letech 1948 – 1999. Sociológia, 36: 31-56.
  • Matějů, P. 2005. Ke kořenům sociálně psychologického modelu sociální stratifikace. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 41: 70-30.
  • Matějů, P., M. Smith, P. Soukup, J. Basl. 2007. Determination of College Expectations in OECD countries: The Role of Individual and Structural Factors. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 43: 1121–1148.
  • Matějů, P. M.L. Smith, J. Basl. 2008. Rozdílné mechanismy – stejné nerovnosti. Změny v determinaci vzdělanostních aspirací mezi roky 1989 a 2003. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 44: 371-399.
  • Matějů, P., M. Smith. 2009. The Perceived Value of Education and Educational Aspirations in the Czech Republic: Changes in the determination of educational aspirations between 1989 and 2003. Comparative Education Review, 53: 13-29.
  • Matějů, P., T. Konečný, S. Weidnerová, H. Vossenssteyn. 2009. Financování studia a vývoj v nerovnostech v přístupu k vysokoškolskému vzdělávání v České republice a Nizozemsku.“ Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 45: 993–1031.
  • Matějů, P., T. Konečný, S. 2009. Může sociologie přispět k deficitům veřejných politik? Odpověď na polemické příspěvky Tomáše Katrňáka a Martina Kreidla “ Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 45: 1045–1054.
  • Smith, M. L., P. Matějů. 2011. Restratifikace české politiky. Vývoj třídně podmíněného volebního chování v České republice v letech 1992 – 2010. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 47: 33-59.
  • Matějů, P., M. Smith: 2012. Kontinuita a změna v přesvědčeních o distributivní spravedlnosti v České republice v letech 1991 a 2009. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 48: 65 – 84.
  • Smith, M., P. Matějů. 2012. Two Decades of Value Change: The Crystallization of Meritocratic and Egalitarian Beliefs in the Czech Republic. Social Justice Research, 25 (DOI 10.1007/s11211-012-0164-9).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Aby bylo jasno 29.03.2004 . varadinkova.rtf . Dostupné online. 
  2. ↑ a b Šéf Grantové agentury Matějů končí, prý kvůli tlakům zájmových skupin . E15.cz, 2014-06-09 . Dostupné online. 
  3. ↑ Personální smršť ministryně Kopicové. Aktuálně.cz . Economia, 2006-09-06 . Dostupné online. 
  4. ↑ Usnesení Vlády České republiky ze dne 12. listopadu 2008 č. 1403 o jmenování předsedy a členů předsednictva Grantové agentury České republiky . Vláda České republiky . Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ Zemřel sociolog Petr Matějů. Novinky.cz . 2017-06-19 . Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Liberál na deseti židlích . ihned.cz . Dostupné online. 
  7. ↑ Vědecká rada VŠFS
  8. ↑ http://apps.webofknowledge.com/CitationReport.do?product=WOS&search_mode=CitationReport&SID=Q1hg5WMIoXNrqiLD54X&page=1&cr_pqid=1&viewType=summary&colName=WOS[nedostupný zdroj]
  9. ↑ a b c d e Zdeněk R. Nešpor a kolektiv. Slovník českých sociologů. : Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2221-9. 
  10. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1564, 1569. 
  11. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 19. - 20.6.1998 . volby.cz . Dostupné online. 
  12. ↑ Petr Matějů . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  13. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1574. 
  14. ↑ Liberál na deseti židlích . mff.cuni.cz . Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  15. ↑ Předseda Grantové agentury Petr Matějů rezignoval . Český rozhlas, 2014-06-09 . Dostupné online. 
  16. ↑ Skandál ve vědě: Postup Grantové agentury bude řešit vláda. . Česká pozice, 2014-04-15 . Dostupné online. 
  17. ↑ Databáze českého amatérského divadla . . Dostupné online. 

Externí odkazy