Periodizace historie

V tomto článku prozkoumáme fascinující historii Periodizace historie. Od svého vzniku až po dopad na moderní společnost hraje Periodizace historie klíčovou roli v různých aspektech každodenního života. V průběhu let se Periodizace historie vyvíjel a zanechal nesmazatelnou stopu v kultuře, technologii, politice a mnoha dalších oblastech. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme její vliv a relevanci v dnešním světě. Kromě toho budeme analyzovat jeho význam a to, jak utvářel svět, ve kterém žijeme. Periodizace historie je bezpochyby téma velkého zájmu a zaslouží si hloubkový průzkum, abychom pochopili jeho skutečný rozsah a význam.

Periodizace historie označuje rozdělení dějin (historického období) na jednotlivé úseky a jejich pojmenování. Periodizace umožňuje studium jednotlivých fakt a událostí v rámci určitého, něčím charakterizovaného období. Tato charakteristika není dějinám vlastní, ale hledají ji a dle zvolených kritérií nalézají historici, kteří podle toho vytvářejí vhodnou periodizaci. Vhodná kritéria závisí mj. na oblasti tematické (dějiny politické, ekonomické, umění atd.), geografické (dějiny lokální, určitého kulturní okruhu, světové) a na přístupu historika (z hlediska metodologického, ideologického ap.).

Zatímco různá periodizace může pomoci lépe uchopit studované jevy, z praktických důvodů se často odkazuje na tradiční periodizaci. Umožňuje totiž bez znalosti zvolených kritérií periodizace zařadit událost do určitého období. Typickým příkladem může být vymezení středověku lety 476 a 1492, i když ani pád posledního římského císaře, ani objevení Ameriky (domněle cesty do Indie) neznamenaly okamžitý zásadní dějinný zvrat a kromě toho existují smysluplné alternativní hranice středověku posunuté v řádu staletí.[1]

Rozdělení dějin podle letopočtu představuje do jisté míry neutrální periodizaci, která je nezávislá na dějinné skutečnosti. Časté bývá rozdělení podle desetiletí či staletí, například v italské renesanci. V praxi se ale někdy k událostem přihlíží, např. „skutečné“ dvacáté století pro některé začíná až zvratem, který přinesla první světová válka.

Příklad tradiční periodizace historie

Tradiční periodizace má kořeny v renesanci, kdy učenci vlastní dobu nazývali novověk a kdy se snažili obnovit zašlou slávu antiky (starověk). Mezilehlé období středověku bylo považováno za období úpadku. Později přibyl výraz pravěk pro nejstarší období, o kterém nemáme písemné zprávy. Naše současnost stále náleží do nového věku, ale v užším smyslu se často od novověku odlišuje moderní doba zahájená francouzskou a průmyslovou revolucí.

Pravěk

  • Doba kamenná (cca 3 miliony let př. n. l. – 4. tisíciletí př. n. l.)
    • Starší doba kamenná
      • Paleolit (cca do 11. tisíciletí př. n. l.)
      • Mezolit (cca do 8. tisíciletí př. n. l.)
    • Mladší doba kamenná

Starověk

Středověk

Podrobnější informace naleznete v článku Vymezení středověku.

Novověk

Moderní doba

Alternativní periodizace

ikona
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
  • Karel Marx – společensko-ekonomické formace
    • Prvotně pospolná společnost
    • Otrokářská společnost
    • Feudální společnost
    • Kapitalistická společnost
    • Komunistická společnost
  • Walt Whitman Rostow – stádia ekonomického růstu společnosti
    • Tradiční společnost
    • Společnost s předpoklady pro hospodářský vzestup
    • Společnost hospodářského vzestupu
    • Zralá společnost
    • Společnost věku masové potřeby
  • Josef Pekař – dle duševní úrovně doby
    • Románská
    • Středověk – gotika, renesance, baroko
    • Novověk – osvícenství, romantismus
  • Pompeius Trogus – periodizace dle dynastií

Reference

  1. ↑ VAŠKŮ, Zdeněk. Ad „novověk“. S. 230. Vesmír . 4. duben 2013. Roč. 92, čís. 4, s. 230. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 

Externí odkazy