Dnes je Parga tématem, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a společenských vrstev. Od svého vlivu na populární kulturu až po vliv na politiku a společnost se Parga prokázalo jako opakující se a relevantní téma dnešních diskuzí. Vzhledem k tomu, že technologický pokrok neustále mění způsob, jakým komunikujeme s Parga, a neustálý tok zpráv a informací, které nadále ovlivňují naše vnímání tohoto tématu, je důležité se blíže podívat na to, jak se Parga stal tak zásadním v našem každodenním životě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Parga a prozkoumáme jeho dopad na naše životy a svět kolem nás.
Parga Πάργα | |
---|---|
![]() | |
Poloha | |
Souřadnice | 39°17′ s. š., 20°24′ v. d. |
Nadmořská výška | 32 m n. m. |
Stát | ![]() |
![]() ![]() Parga | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 276,5 km² |
Počet obyvatel | 11 866 (2011) |
Hustota zalidnění | 42,9 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Athanassios Liolios |
PSČ | 480 60 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Parga (řecky Πάργα) je přímořské město ležící v regionu Epirus v severozápadním Řecku. Žije zde přibližně dvanáct tisíc obyvatel. Rozloha činí 276,5 kilometrů čtverečních. Město je každoročně vyhledávané přímořské letovisko. Současné město Parga vzniklo v roce 2011 sloučením dvou předešlých obcí Fanari a Parga.
Parga je malebné letovisko, které oblévá Jónské moře. Nachází se mezi městy Igoumenitsa a Preveza. Leží přibližně 40 kilometrů od Albánie. Také je nedaleko od ostrovů Paxos, Antipaxos a Korfu. Dělí se na čtyři městské části Agia, Anthousa, Livadari a Parga.
Ve městě Parga se nachází několik pláží a zátok. V historii sloužili jako přístavy nebo kotviště pro lodě. Dnes výrazně přispěly k rozvoji turistického průmyslu. Mezi nejvíce navštěvováné a oblíbené patří Valtos, Kryoneri, Piso Kryoneri, Lichnos, Sarakiniko, Ai Giannakis.
První písemná zmínka o Parze pochází z roku 1337.[1] Město běhemu dalších století patřilo mj. Benátkám, Turkům, ale i Angličanům, kteří ji ale prodali Ali Pašovi Janinskému. Poté se mnozí obyvatelé řeckého původu vystěhovali. V roce 1913 se Parga stala součástí Řecka. V roce 1923 Pargu, v rámci výměny obyvatel, opustili Turci a do města se vrátili původní obyvatelé řeckého původu. [2]
Hrad se nachází na kopci s výhledem na město. Byl využíván k ochraně Pargy z pevniny. Byl postaven na počátku 11. století obyvateli tehdejší Pargy, kteří se s ním chtěli bránit před piráty a Turky. Ve 13. století se v regionu zvýšila kontrola Benátčanů, kteří hrad přestavěli a opevnili. V roce 1452 byla Parga obsazena Turky na dva roky, během obsazení byla zbořena část hradu. V roce 1537 Chajruddín Barbarossa nechal hrad vypálit a poničit pevnost i domy uvnitř. Před rekonstrukcí hradu Benátčany v roce 1572, Turci nechali hrad poničit ještě jednou. Po rekonstrukci hrad zůstal nedobyt až do roku 1819, kdy Ali Paša Janinský hrad obléhal z hradu Anthousa.
V Parze a okolí se nachází velké množství kostelů. Obyvatelstvo je převážně věřící, kvůli historickému postavení (museli čelit útokům pirátů a Turků), proto se začali obracet na náboženství. Mezi nejznámější patří kostel svatého Mikuláše a kostel svaté Heleny.