V tomto článku se budeme věnovat tématu Pachycephalosauridae s cílem prozkoumat jeho různé aspekty a ponořit se do jeho významu a relevance dnes. Pachycephalosauridae je téma, které vzbudilo zájem odborníků i laické veřejnosti díky svému dopadu na různé aspekty každodenního života. V průběhu historie hrál Pachycephalosauridae zásadní roli ve společnosti a jeho vliv je významný i dnes. Prostřednictvím tohoto článku se budeme snažit osvětlit různé aspekty Pachycephalosauridae, analyzovat jeho vývoj v čase a jeho význam v současném světě.
![]() Stratigrafický výskyt: Svrchní křída | |
---|---|
![]() Kresba pachycefalosaura, zástupce čeledi | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | plazi (Sauropsida) |
Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
Řád | ptakopánví (Ornithischia) |
Podřád | Cerapoda |
Infrařád | Pachycephalosauria |
Čeleď | Pachycephalosauridae Sternberg, 1945 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Čeleď Pachycephalosauridae byla skupinou býložravých dvounohých ptakopánvých dinosaurů, žijících v období křídy na území několika kontinentů. Formálně byl tento taxon stanoven roku 1945 paleontologem Charlesem Mortramem Sternbergem.[1]
Jejich velikost kolísala od desítek centimetrů až po zhruba 8 metrů. Typickým znakem byla kupolovitě ztluštělá lebka, vytvářející jakýsi "helmovitý" tvar hlavy. Tito býložravci žili zřejmě ve stádech a stávali se častou kořistí teropodních dinosaurů. Je možné, že se utkávali v ritualizovaných vnitrodruhových zápasech, hlavami se však zřejmě nesráželi. Spíše snad útočili na měkký bok protivníka. Někteří paleontologové se nicméně domnívají, že jejich kupolovitá zesílená lebeční klenba mohla sloužit k obraně před predátory i k ritualizovaným vnitrodruhovým zápasům.[2]
Typickým chováním zástupců této skupiny byly patrně právě tyto vnitrodruhové souboje v podobě srážení hlavami (lebečními dómy). Ačkoliv existují i jiné hypotézy, toto chování nachází pevnou podporu v některých novějších výzkumech fosilních lebek pachycefalosauridů.[3] Tito dinosauři se tedy utkávali v soubojích, při kterých se pravděpodobně sráželi svými kupolovitými lebkami, a to až rychlostí kolem 6,7 m/s (24,1 km/h).[4]
Podle výzkumu prezentovaného v roce 2022 mohli tito dinosauři spíše než srážení hlavami preferovat kopání oběma zadníma nohama, podobně jako dnešní klokani.[5][6]
Pachycefalosauři patří mezi nejméně početné skupiny dinosaurů. Celkem je k červenci roku 2020 známo asi 22 druhů těchto ptakopánvých dinosaurů. To z nich činí pomyslně až sedmou nejpočetnější skupinu druhohorních dinosaurů, po teropodech (486), sauropodomorfech (373), ornitopodech (216), rohatých dinosaurech (ceratopsech, 114), ankylosaurech (95) a stegosaurech (28).[7]
Na základě stavby zubů pachycefalosaurů se někteří vědci domnívají, že alespoň u některých druhů z této skupiny se mohla vyskytovat částečná masožravost.[8][9]