Píseň o Rolandovi

Píseň o Rolandovi
Rolandova smrt, Jean Fouquet, asi 1455–1460
Původní název	Chanson de Roland
Překladatel	Josef Štefan Kubín
Země	Francie
Jazyk	starofrancouzština
Žánr	chansons de geste
Datum vydání	asi 1100
Česky vydáno	1895
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Píseň o Rolandovi (Chanson de Roland) je jedna z nejstarších francouzských literárních památek. Pochází pravděpodobně z 11. století (období středověku) a žánrem je to hrdinský epos, nejznámější z tzv. chansons de geste (písně o činech). Řadí se do Královského (karolínského) cyklu s ústřední postavou Karla Velikého, případně členů jeho družiny.

Vznik eposu

Skladba byla složena kolem roku 1100 a dochovala se v anglonormanské podobě v oxfordském rukopisu z druhé čtvrtiny 12. století. Je anonymní. V posledním verši je sice uvedeno „Zde končí hrdinské činy, jež sepsal Turold“, ale spíše než o autora jde o tvůrce opisu. Historickým jádrem písně je výprava Karla Velikého proti Saracénům roku 778 a jejím vrcholem je líčení bitvy v pyrenejském průsmyku Roncevaux, kde Saracéni kvůli zradě zničí zadní voj Karlovy armády vedené Karlovým synovcem Rolandem, který v bitvě padne.

Obsah díla

Děj se odehrává za vlády Karla Velikého v době bojů se Saracény na území Španělska, jejichž poslední baštou na severovýchodě Španělska je obléhaná Zaragoza. Křesťané se rozhodnou pro vyjednávání. Statečný rytíř Roland navrhne vyslat k saracenskému králi Marsilovi svého nevlastního otce Ganelona. Ganelon je však přesvědčen, že je poslán na smrt, a pomstí se – poradí Marsilovi, aby předstíraným podrobením přiměl Karla Velikého k odchodu a potom přepadl zadní voj vedený Rolandem. Vrcholem písně je líčení bitvy v pyrenejském průsmyku Roncevaux, kde dvacet tisíc Franků bojuje proti mnohonásobné přesile nepřátel. Roland zde odmítá rady moudrého Oliviera a nepřivolá pomoc, protože mu v tom brání rytířská čest. Zvolí boj, i když ví, že porážka je nevyhnutelná. Teprve po marném boji se odhodlá zatroubit na kouzelný roh Olifant. Mocné zatroubení znamená jeho smrt – praskne mu tepna na spánku. Karel Veliký ale díky tomu poráží Saracény a zmocňuje se Zaragozy. Křesťanství vítězí, Roland však umírá a s ním i Olivier a další císařovi paladinové, jako například rytíř a kněz Turpin. Zemře i Rolandova snoubenka a Olivierova sestra Alda, když se dozví o jejich smrti. Zbývá potrestat zrádce Ganelona. O jeho vině rozhodne Boží soud a Ganelon je rozčtvrcen. Karlovi se ve spánku zjeví archanděl Gabriel a volá jej k nové svaté válce.

Struktura díla

• Píseň oslavuje rytířskou čest, statečnost, oddanost. Postavy charakterizuje jejich jednání. Skladba opěvuje hrdinské činy rytíře Rolanda. Oddaní a stateční bojovníci jsou však idealizovaní (podobně je tomu u zobrazování světců). Představy o ideálu rytíře se prolínají s obrazem křesťanské etiky: dokonalý hrdina-rytíř je odvážný, věrný svému pánu i Bohu a pohrdá smrtí.
• Každá postava ztělesňuje určitý morální postoj "křesťan – pohan", "statečný – zbabělý", "věrný – zrádce", atd. Vyhraňují se jednotlivé typy: král, rytíř – hrdina, zbabělec a zrádce.
• Kompozice má 3 části: tématem první části je zrada Ganelona, středem a vrcholem je líčení bitvy v Roncevaux, pomsta padlých je tématem třetí části.
• Báseň obsahuje 4002 desetislabičných veršů rozdělených do „laisses“ – strof nestejné délky odlišujících se shodou samohlásek v poslední přízvučné slabice.
• Velmi pravděpodobně se však celá zápletka odehrála zcela jinak: v roce 778 Karel Veliký ve skutečnosti bojoval na Pyrenejském poloostrově v zájmu několika saracénských knížat. Při ústupu byl zadní voj stahující se armády někde v Pyrenejích, snad severně od Roncevalského průsmyku, napaden křesťanskými Basky, nikoliv Saracény. Šlo o odvetu za to, že armáda Karla Velikého dobyla a vyplenila baskickou Pamplonu – Karel Veliký potřeboval své armádě po neúspěšném obléhání Zaragozy dopřát alespoň nějaký, byť malý úspěch, a to obsazení a vydrancování Pamplony splňovalo. Legendou přetvořená historie a především přesmyčka od křesťanských Basků k Saracénům se potom hodila i v době papeže Urbana II. jako další podpůrné ospravedlnění křížové výpravy do Svaté země po koncilu ve městě Clermont v roce 1095.

Roland ve světovém umění

Píseň o Rolandovi inspirovala celou řadu umělců k vytvoření vlastních děl na jejich motivy, ať už tomu bylo ve výtvarném umění, v literatuře, hudbě nebo ve filmu.

Výtvarné umění

Socha rytíře Rolanda v Brémách z roku 1404 Ilustrace Gustava Dorého k eposu Zuřivý Roland od Ludovica Ariosta

Výčet výtvarných děl, inspirovaných Písní o Rolandovi, přesahuje možnosti tohoto článku. Jde nejen o nepřeberné množství ilustrací k různým vydáním eposu, jeho adaptací a děl vytvořených na jeho motivy, ale také o obrazy a sochy.

Literatura

• Luigi Pulci: Morgante (1478–1483), italský parodický epos, který vypráví příběhy Orlanda (Rolanda) a Rinalda di Montalban (Renauda de Montauban). Titulní postava je ale obr, který se stává věrným následovníkem Orlanda poté, co jej rytíř přemohl při osvobození kláštera Chiaromonte a učinil z něj křesťana.
• Matteo Maria Boiardo: Orlando Innamorato (1483–1495, Zamilovaný Roland), nedokončený italský rytířský epos o marné lásce rytíře Rolanda ke krásné Angelice. V letech 1505–1521 dopsal k eposu tři knihy Niccolò degli Agostini a roku 1518 jednu knihu Raffaelo da Verona. Roku 1530 přepracoval Francesco Berni epos do toskánštiny.
• Ludovico Ariosto: Orlando Furioso (1516–1532, Zuřivý Roland), nejvýznamnější pokračování eposu Zamilovaný Roland, ve kterém Roland z lásky k Angelice zešílí a vše kolem sebe ničí. Rytíř Astolfo zuřícího Rolanda vyléčí tím, že mu dává vdechovat ztracený rozum z láhve, kterou našel na Měsíci, kde je vše, co lidé ztratili.
• Victor Hugo: La Légende des siècles (1883, Legenda věků). V desátém oddílu cyklu, který se jmenuje Le Cycle héroïque Chrétien (Křesťanský hrdinský cyklus) jsou básně věnované hrdinským válečníkům a rytířům jako byl Karel Veliký nebo Roland. O Rolandovi je v oddílu báseň Le Mariage de Roland (Rolandova svatba) popisující jeho souboj s rytířem Olivierem a jeho úmysl oženit se s jeho sestrou po vzájemném usmíření. V patnáctém oddíl cyklu s názvem Les Chevaliers errants (Potulní rytíři) je báseň Durandal travaille (Durandal v práci), líčící část bitvy v pyrenejském průsmyku Roncevaux, kdy je Roland již posetý ranami, ale stejně pobíjí svým kouzelným mečem Durandalem další a další nepřátele.
• Julius Zeyer: Karolinská epopeja (1896), cyklus obsahuje čtyři rozsáhlé epické skladby Pohádka o Karlu Velikém, Román o čtyřech synech Ajmonových, Píseň o Rolandu a Píseň o korunování krále Lovise. Jednotlivé skladby obsahují celou řadu odboček (například ve formě vzpomínek atp.), takže cyklus zpracovává více než patnáct chanson de geste.
• Václav Cibula: Hrdinské legendy staré Francie (1963), prozaické převyprávění pěti chanson de geste pod názvy Poslední výprava rytíře Rolanda, Jak se stala Berta královnou, Dobytí města Nîmes, Život a dobrodružství Renalda z Montalbanu a Oberon.

Hudba

• Jean-Baptiste Lully: Roland (1685), francouzská opera (tragédie lyrique), libreto sepsal Philippe Quinault podle Ariostova eposu Zuřivý Roland.
• Antonio Vivaldi: Orlando finto pazzo (1714), italská opera seria, libreto Grazio Braccioli podle Bolardova eposu Zamilovaný Roland.
• Antonio Vivaldi: Orlando furioso (1727, Zuřivý Roland), italská opera seria, libreto Grazio Braccioli podle Aristova eposu.
• Georg Friedrich Händel: Orlando (1733), opera seria na italské libreto podle eposu Zuřivý Roland.
• dArtagnan: Chanson de Roland (2019)

Film a televize

• Orlando e i Paladini di Francia (1956), italský film, režie Pietro Francisci.
• Orlando furioso (1975), italský pětidílný televizní seriál, režie Luca Ronconi.
• Le jeune homme et le lion (1977, Mladík a lev), francouzský televizní film o životě Karla Velikého a o jeho přátelství s rytířem Rolandem, scénář Jean Anouilh, režie Jean Delannoy.
• La chanson de Roland (1978, Píseň o Rolandovi), francouzský film, režie Frank Cassenti.

České překlady

• Píseň o Rolandu. Překlad Josef Štefan Kubín. Praha: J. Otto, 1895. 159 s. (Sborník světové poesie; sv. 35). 
• Píseň o Rolandovi. Překlad Amalie Krejčová. Praha: Jan Laichter, 1915. 128 s. (Žeň z literatur; sv. 51). 
• Píseň o Rolandovi. Překlad Jiří Pelán; ilustrace Miloslav Troup. Praha: Odeon, 1986. 228 s. 

Odkazy

Reference

1. ↑ a b Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 555
2. ↑ Slovník italských spisovatelů, Libri, Praha 2004, str. 602-604.
3. ↑ Slovník italských spisovatelů, Libri, Praha 2004, str. 113, 171-172, 187-189, 607.
4. ↑ Slovník italských spisovatelů, Libri, Praha 2004, str. 135-137.
5. ↑ Victor Hugo: Beru si slovo, Odeon, Praha 1985, str. 202-206
6. ↑ Victor Hugo: Beru si slovo, Odeon, Praha 1985, str. 210-212.
7. ↑ Slovník básnických knih, Československý spisovatel, Praha 1990, str. 90-94.
8. ↑ Katalogy a databáze NK ČR. aleph.nkp.cz . . Dostupné online. 
9. ↑ Roland . . Dostupné online. (francouzsky) 
10. ↑ Orlando Finto Pazzo (Roland le faux fou - 1714) . . Dostupné online. (francouzsky) 
11. ↑ Orlando Furioso (Roland furieux) . . Dostupné online. (francouzsky) 
12. ↑ Opéra Baroque - Orlando
13. ↑ dArtagnan - Chanson de Roland - YouTube. www.youtube.com . . Dostupné online. 
14. ↑ a b c d IMDB. www.imdb.com . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-05-26. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Píseň o Rolandovi na Wikimedia Commons
• Dílo La Chanson de Roland ve Wikizdrojích (francouzsky)
• Text eposu ve starofrancouzštině
• Středověká světská literatura

NKC: unn2010568621 BNF: cb12008442d (data) GND: 4009746-8 LCCN: n79088935

Portály: Francie | Literatura | Středověk