Oratoř (architektura)
V článku níže se ponoříme do fascinujícího světa Oratoř (architektura). Od jeho počátků až po jeho dopad na dnešní společnost prozkoumáme mnoho aspektů Oratoř (architektura) a zjistíme, jak ovlivnil různé aspekty každodenního života. Doufáme, že prostřednictvím této podrobné analýzy poskytneme úplný a obohacující pohled na Oratoř (architektura), který našim čtenářům umožní pochopit jeho důležitost a relevanci v dnešním světě.
Oratoř (latinsky orare, „modlit se“ a oratorium, modlitebna) znamená v češtině vyvýšené a oddělené místo k modlitbě v kostele, obvykle se zvláštním vchodem.
Vývoj
V pozdní gotice a v renesanci byly oratoře otevřené, jako například Královská oratoř v katedrále svatého Víta v Praze. V barokní době se často stavěly uzavřené a zasklené dřevěné oratoře na stěně kostela v blízkosti hlavního oltáře, určené buď pro šlechtu nebo pro soukromou pobožnost řeholníků a řeholnic. Pokud je chrám v blízkosti zámku, bývá oratoř přístupná přímo z něho.
Někdy se slovo užívá i pro latinské oratorium, které má širší a odlišný význam.
Odkazy
Literatura
- Oldřich J. Blažíček, Jiří Kropáček: Slovník pojmů z dějin umění, Praha, Odeon, 1991, ISBN 80-207-0246-6
- Jaroslav Herout: Slabikář návštěvníků památek, Praha, SSPPOP, 1978, str. 188–189
