Odoakerovo království
Dnes je Odoakerovo království vysoce relevantní téma, které upoutalo pozornost širokého publika. Jak čas postupuje, Odoakerovo království se stal klíčovým bodem diskuse v různých oblastech, od politiky po vědu, kulturu a technologii. V tomto článku důkladně prozkoumáme různé aspekty Odoakerovo království a jeho dopad na naši společnost. Od jeho počátků až po jeho důsledky budeme do hloubky analyzovat důležitost a relevanci Odoakerovo království v dnešním světě. Odoakerovo království je bezpochyby téma, které bude v blízké budoucnosti nadále vyvolávat debaty a úvahy, takže je nezbytné být si vědom všech jeho důsledků.
| Italské království Regnum Italicum
| |||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||||
ariánské (zejm. Germáni),
chalkedonské (majoritní, zejm. Římané), synkretické pohanství, judaistické, pelagiánské, manicheiské | |||||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||||
Vznik
|
476 – sesazením Romula Augustula
| ||||||||||||
Zánik
|
493 – zavražděním Flavia Odoakera
| ||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||
| |||||||||||||
_white.jpg){kind=small}
Italské království (latinsky Regnum Italicum) vzniklo v důsledku sesazení západořímského císaře Romula Augusta a nepřijetí císařského titulu germánským vojevůdcem Flaviem Odoacerem, který plnil v císařských službách funkci velitele jeho gardy. Ten byl místo toho prohlášen za krále. Přestože se v podstatě jednalo o vojenský převrat, který ponechal stát a život v něm prakticky nedotčen, došlo tím k faktickému zániku Západořímské říše. Odoakerovo Italské království přetrvalo jen krátce do roku 493, kdy ostrogótský král Theodorich Veliký Odoakera zavraždil.
Historie
Odoaker vůdcem foederatů
Odoaker pocházel z germánského kmene Skirů. Po otcově smrti vstoupil do služeb Římanů a stal se velitelem germánské gardy římského patricie Oresta, otce posledního západořímského císaře Romula Augustula. Odoaker se ale spolu s dalšími germánskými žoldnéři vzbouřil a coby velitel italských vojsk koncem srpna 476 porazil a zabil Oresta, zanedlouho i sesadil Romula Augusta, poté ho vojáci prohlásili za krále.
Králem Itálie
Odoaker tedy v Itálii sesadil posledního západořímského císaře Romula Augusta. Titul císaře však nepřijal, a i když formálně respektoval předchozího vypuzeného císaře Julia Nepota sídlícího tou dobou v Dalmácii, kterého uznávala Konstantinopol, vnímá se to jako konec dějin Západořímské říše. Odoaker poslal císařské insignie do Konstantinopole, čímž de facto přijal svrchovanost císařství na východě. Nicméně, jeho vládu v Itálii to nijak neomezovalo, naopak; předešel tak konfliktu s Východořímskou říší. Třebaže se Nepos nevzdal svého nároku na trůn a obracel se kvůli tomu na Zenona s žádostí o finanční prostředky a vojsko, s jehož pomocí by mohl znovu získat kontrolu nad Itálií, kromě uznání a výzev k Odoakerovi se mu nedostalo od Východořímské říše žádné jiné hmatatelnější podpory. Odoaker projevoval formální respekt vůči Nepotovi a nechal v Mediolanu a Ravenně razit solidy se jmény obou císařů, ale jinak vládl Itálii zcela nezávisle jako suverénní král a neměl zájem učinit cokoli, čím by Nepotovi dopomohl zpět k moci. V roce 480 byl Nepos ve svém venkovském sídle v Dalmácii nedaleko Salony zavražděn dvěma veliteli (comes) Viatorem a Ovidou, v čemž měl patrně prsty i někdejší císař Glycerius. Nepotovi smrti Odoaker brzy využil jako záminky ke vpádu do Dalmácie a po vítězství nad Ovidou ji připojil ke svému království. V letech 490–493 bojoval proti Ostrogótům a jejich vůdci Theodorichovi. V roce 493 uzavřeli dohodu o společném panování v Itálii. Brzy po těchto událostech Theodorich Odoakera zavraždil.
Odkazy
Literatura
- Löwe, G.: ABC Antiky, Praha 2005
- Hrych, E. Velká kniha vládců starověku, Praha 2002
- Gibbon, E.: Úpadek a pád Římské říše, Praha 2005