Objektivní idealismus je téma, které přitahuje zájem společnosti po celá desetiletí. Jeho význam je nepopiratelný a jeho dopad byl pociťován v různých aspektech každodenního života. V průběhu let se stala předmětem diskusí, výzkumů a úvah, generujících různé pohledy a protichůdné názory. V tomto článku se blíže podíváme na Objektivní idealismus a prozkoumáme jeho důsledky v různých kontextech. Od svého vlivu na populární kulturu až po její význam v politice a ekonomice, Objektivní idealismus nadále vytváří široké spektrum diskusí, které nenechají nikoho lhostejným.
Objektivní idealismus je jeden ze základních druhů idealismu stojící v protikladu k subjektivnímu idealismu. Když objektivní idealisté uznávají existence materiálního světa mimo vědomí člověka, vycházejí z toho, že základem světa je rozum, že materiální bytí je jen projevem jakési absolutní ideje, objektivního ducha.[1][2] Tomuto idealismu se říká objektivní proto, že uznává existenci jakéhosi „objektivního“ duchovního principu, odlišného od lidského vědomí na něm nezávislého.[3]
Indický filozof objektivní idealista Rámánudža například tvrdil, že svět je stvořen bráhmanem, i když existuje reálně a je materiální.[4] Jiný objektivní idealista Ádi Šankara uznával absolutní realitu jediného světového ducha (bráhmana), jehož projevem je viditelný svět.[4] Objektivní idealisté považují všechny předměty a jevy okolního světa za formy existence "objektivní" ideje, která znamená v podstatě jen filozofické označení pro to, co se v náboženských učeních nazývá Bohem.[5] Objektivní idealismus jako důsledně propracovaný filozofický systém založil Platón, jeho nejvýznamnějším projevem bylo ve středověku učení Tomáše Akvinského, v novověku především filozofie Leibnizova a Hegelova.[6]
Na rozdíl od objektivního idealismu učí materialismus, že každou ideu vytváří člověk, jeho vědomí,[2] a žádné objektivní vědomí, tj. existující samostatně, objektivně, nezávisle na lidech, neexistuje a ani nemůže existovat.[7]