Nicolaus II. Bernoulli

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Nicolaus II. Bernoulli, téma, které postupem času upoutalo pozornost mnoha lidí. Od svého vzniku až po dopad na moderní společnost, Nicolaus II. Bernoulli zanechal nesmazatelnou stopu v různých aspektech našeho každodenního života. Prostřednictvím podrobné a zasvěcené analýzy objevíme mnoho aspektů Nicolaus II. Bernoulli a jeho vliv v různých kontextech. Od jeho významu v historii po jeho roli v současné kultuře se budeme zabývat širokou škálou perspektiv, které nám umožní lépe porozumět důležitosti a relevanci Nicolaus II. Bernoulli v dnešním světě. Připravte se na vzrušující cestu hlubinami Nicolaus II. Bernoulli!

Nicolaus II Bernoulli
Rodné jménoNiklaus Bernoulli
Narození6. února 1695
Basilej
Úmrtí31. července 1726 (ve věku 31 let)
Petrohrad, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Příčina úmrtítuberkulóza a hectic fever
BydlištěStará švýcarská konfederace
Alma materUniverzita v Basileji (1708–1715)
Povolánímatematik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléPadovská univerzita (1716–1719)
Petrohradská státní univerzita (1725–1726)
RodičeJohann Bernoulli a Dorothea Falkner
RodBernoulliovi
PříbuzníDaniel Bernoulli, Johann II Bernoulli a Anne Catherine Bernoulli (sourozenci)
Jacob Bernoulli (strýc)
Nicolaus Bernoulli (strýc)
Hieronymus Bernoulli (strýc)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicolaus II. Bernoulli (6. únor 1695, Basilej - 31. červenec 1726, Petrohrad) byl švýcarský právník a matematik, člen slavného matematického rodu Bernoulli.

Byl nejstarší ze tří synů matematika Johanna Bernoulliho. Už v dětství se naučil několik jazyků a od svých třinácti let studoval matematiku a právo na univerzitě v Basileji. V roce 1711 promoval z filosofie, v roce 1715 se stal licenciátem v oblasti práva. Působil jako domácí učitel v Benátkách a v letech 1717-1719 byl profesorem matematiky na univerzitě v Padově.

Nicolaus pracoval jako asistent svého otce, pomáhal mu zejména s korespondencí, která byla tehdy velmi závazná a byla formou vědecké komunikace té doby (jako dnešní odborné časopisy). Podílel se zejména na sérii dopisů s anglickým matematikem Brookem Taylorem týkající se slavného prioritního sporu mezi Newtonem a Leibnizem. Nicolaus při té příležitosti formuloval důležité teze o křivkách. Krom tématu křivek se věnoval i diferenciálním rovnicím a teorii pravděpodobnosti.

Se svým bratrem Danielem cestoval po Francii a Itálii, když roku 1725 dostali oba pozvání do právě založené Petrohradské akademie. Nicolaus však zemřel pouhých 8 měsíců po příjezdu do Petrohradu.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archivovaná kopie. www-groups.dcs.st-and.ac.uk . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-17. 

Externí odkazy