Naval Aviation Photographic Unit

V následujícím článku prozkoumáme Naval Aviation Photographic Unit z hluboké a podrobné perspektivy a pokryjeme všechny relevantní aspekty související s tímto tématem. Od jeho historie a vývoje až po jeho dopad na současnou společnost budeme analyzovat různé pohledy a názory odborníků na toto téma. Kromě toho prozkoumáme případové studie a konkrétní příklady, abychom ilustrovali jejich důležitost a relevanci v dnešní době. S aktualizovanými informacemi a relevantními údaji se tento článek snaží poskytnout úplnou a obohacující vizi o Naval Aviation Photographic Unit s cílem informovat a vzdělávat naše čtenáře o tomto dnes tak aktuálním tématu.

Steichen fotografuje nad lodí USS Lexington, 1943
Vtipná hříčka vojáků, foto: Charles Fenno Jacobs, Tarawa

Naval Aviation Photographic Unit (česky: Fotografický útvar letectva vojenských námořních sil[zdroj⁠?!]) byla skupina válečných fotografů Námořnictva Spojených států amerických během druhé světové války, kterou vedl Edward Steichen.[1]

Historie

Námořnictvo založilo tuto zvláštní skupinu na počátku roku 1942, krátce po vstupu USA do války – tedy krátce poté, co Japonsko zaútočilo na Pearl Harbor -, aby dokumentovalo a propagovalo svou činnost v oblasti letectví a nařídilo Steichenovi najmout ty nejtalentovanější fotografy. Steichen a jeho útvar spadal pod velení kapitána Arthura Radforda a byl součástí námořního oddělení zduchoplavectví.[1]

Hlavním účelem skupiny bylo podporovat nábor pilotů speciálně pro námořnictvo. Radford chtěl nalákat piloty na toto atraktivní povolání zveřejňováním fotografií v tisku, na plakátech, letácích a s pomocí NAVY dosáhnout 30.000 nových pilotů ročně.[2]

Wayne Miller, jeden z fotografů jednotky, vzpomíná na Steichnovy pokyny takto: „Je mi jedno, jak to uděláte, Wayne, ale přineste zpátky něco, co potěší důstojníka, mateřskou letadlovou loď nebo někoho se zlatou lemovkou; zbytek svého času strávíte fotografováním muže.“ Steichenovým prvořadým zájmem nebyly fotografie války, ale fotografie muže, mladého hocha, utrápeného bojovníka a hlavně sny tohoto muže. Fotografie námořníka.[2]

Členové

Skupina fotografů, které Steichen vybral:

Steichen také požádal Ansela Adamse, jestli by nechtěl vést temnou komoru a laboratoř ve Washingtonu, D.C.[3] Přibližně v únoru 1942 se Steichen Adamse zeptal, zda by nechtěl do společnosti vstoupit.[3] Adams souhlasil s dvěma podmínkami: Chtěl získat hodnost důstojníka a pracovat až od 1. července.[3] Steichen však chtěl dát skupinu dohromady co možná nejrychleji, a proto místo Adamse vybral jiné fotografy, kteří byli připraveni nastoupit již od začátku dubna.[3]

Práce

Fotografie pořízené útvarem se staly základem nejméně dvou knih:

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i Faram, Mark D. (2009), Faces of War: The Untold Story of Edward Steichen's WWII Photographers, Berkeley Caliber, New York, New York, ISBN 978-0-425-22140-2
  2. ↑ a b Phillips, Christopher (1987), Steichen at War, Portland House, New York, New York, ISBN 0-517-63227-6
  3. ↑ a b c d Alinderová, Mary Street (1996), Ansel Adams: A Biography, Henry Holt and Co., New York, New York, ISBN 0-8050-4116-8
  4. ↑ Steichen, Edward (1945) (compiled by), Power In the Pacific, US Camera Publishing Corp, New York, New York
  5. ↑ Steichen, Edward (1947), The Blue Ghost, Harcourt, Brace, and Co., New York, New York

Externí odkazy