Narvská kultura

V dnešním světě se Narvská kultura stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. Ať už díky svému vlivu na společnost, historickému významu, významu ve vědecké oblasti nebo vlivu na populární kulturu, Narvská kultura upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Tento článek se snaží důkladně prozkoumat všechny aspekty související s Narvská kultura, analyzovat jeho dopad v různých oblastech a nabízí komplexní a hloubkovou vizi tohoto fascinujícího tématu. Od jeho počátků až po současnou relevanci si tento článek klade za cíl poskytnout úplný a podrobný pohled na Narvská kultura a nabídnout čtenářům širší a bohatší pochopení tohoto fenoménu.

Typická keramika

Narvská kultura byla neolitická archeologická kultura, jejíž jádro se nacházelo na území dnešního Estonska, Lotyšska, Litvy a v Kaliningradské oblasti, a jejíž pozůstatky byly nalezeny také na přilehlých okrajích dnešního Polska, Běloruska a Ruska. Je pojmenována po estonské řece Narva. Vyvinula se z mezolitické kundské kultury. Její existence je vymezena zhruba lety 5300 až 1750 př. n. l. S nástupem silné kultury se šňůrovou keramikou (asi 3000 př. n. l.), která vzešla z jámové kultury,[1] jí začala být narvská kultura silně ovlivňována, až pohlcována. Nejčistší formy narvské kultury proto spadají do jejího časného období, tedy 5300-3000 př. n. l. Limitem příslušníků narvské kultury byl velmi špatný přístup k pazourku. Museli používat spíše kosti nebo rohy (v tom navázali na kundskou kulturu téměř plně). Obchodovali s němenskou kulturou, nicméně je nápadné, že zatímco v němenských vykopávkách byla nalezena narvská keramika a jiné narvské artefakty, v těch narvských žádné stopy po němenské kultuře nalezeny nebyly. Obchodovali již ovšem s jantarem, což je základní vývojový posun oproti kundské kultuře. Obchod s jantarem se měl stát základním rysem a dynamizačním prvkem pozdně pravěké a starověké pobaltské kultury.[2] Centrem tohoto obchodu bylo zřejmě Juodkrantė (dnešní Litva). Zde bylo také nalezeno nejvíce předmětů. Nejslavnější a řemeslně nedokonalejší artefakt, obřadní hůl vyřezaná z rohoviny s rukojetí ve tvaru losí samice, byl ovšem nalezen ve Šventoji (taktéž Litva). Lidé byli pohřbíváni na zádech, do hrobů bylo vkládáno jen málo předmětů. Keramika sdílela podobnosti s artefakty kultury hřebenové keramiky, ale měla specifické vlastnosti, především přimíchávání další organické hmoty do hlíny, nejčastěji rozdrcených šnečích ulit. Nádoby byly široké a velké, jejich výška a šířka byly často stejné. Dna byla špičatá nebo zaoblená, pouze nejpozdnější mají úzká plochá dna.[3] Obyvatelé byli stále ještě především lovci a sběrači, zejména rybáři, ale již začali i s chovem zvířat. Vede se složitá debata o etnicitě obyvatelstva, ale předpokládá se, že to nebyli Indoevropané, jejichž příchod bývá spojován většinou až se šňůrovou keramikou. Genetický výzkum, podobně jako u kundské kultury, prokázal blízkost k tzv. západním lovcům a sběračům (asi 70 procent genů oproti 30 procentům genů spojených s tzv. východními lovci a sběrači).[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Narva culture na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MATHIESON, Iain. The Genomic History of Southeastern Europe. Nature. Nature Research, February 21, 2018, s. 197–203. doi:10.1038/nature25778. PMID 29466330. Bibcode 2018Natur.555..197M. 
  2. ↑ GIMBUTAS, Marija. East Baltic Amber in the Fourth and Third Millenia B.C.. Journal of Baltic Studies. 1985, roč. 16, čís. 3, s. 231–256. Dostupné online . ISSN 0162-9778. 
  3. ↑ PAPAKOSTA, Vasiliki; ORAS, Ester; ISAKSSON, Sven. Early pottery use across the Baltic – A comparative lipid residue study on Ertebølle and Narva ceramics from coastal hunter-gatherer sites in southern Scandinavia, northern Germany and Estonia. Journal of Archaeological Science: Reports. 2019-04-01, roč. 24, s. 142–151. Dostupné online . ISSN 2352-409X. doi:10.1016/j.jasrep.2019.01.003. (anglicky) 
  4. ↑ JONES, Eppie R.; ZARINA, Gunita; MOISEYEV, Vyacheslav. The Neolithic Transition in the Baltic Was Not Driven by Admixture with Early European Farmers. Current Biology. 2017-02-20, roč. 27, čís. 4, s. 576–582. Dostupné online . ISSN 0960-9822. doi:10.1016/j.cub.2016.12.060. (anglicky)