Nakadžima B6N
V tomto článku o Nakadžima B6N se ponoříme do tématu, které postupem času vyvolalo zájem mnoha lidí. Nakadžima B6N je téma, které je předmětem debat, výzkumu a úvah a je nezbytné pochopit jeho dopad na naši společnost. V průběhu let Nakadžima B6N vyvolal různé názory a postoje, což vyvolalo bohatou výměnu nápadů a pohledů. Prostřednictvím tohoto článku prozkoumáme různé aspekty související s Nakadžima B6N, od jeho původu až po jeho dnešní relevanci. Doufáme, že toto čtení je obohacující a umožní nám rozšířit naše znalosti o Nakadžima B6N.
| Nakadžima B6N | |
|---|---|
 Nakadžima B6N2 během poválečných srovnávacích zkoušek v USA | |
| Určení | bombardovací a torpédový letoun |
| Původ | Japonsko |
| Výrobce | Nakadžima |
| Šéfkonstruktér | Keniči Macumuro |
| První let | 14. 3. 1941 |
| Zařazeno | 1943 |
| Uživatel | Japonské císařské námořní letectvo |
| Výroba | 1941 až 1945 |
| Vyrobeno kusů | 1268 ks (včetně 2 prototypů)[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nakadžima B6N Tenzan (japonsky: 中島 B6N 天山, česky: Božská hora) byl jednomotorový dolnoplošný torpédový bombardér japonského císařského námořního letectva užívaný ve druhé světové válce.
Vznik
Jeho počátky spadají do roku 1939, kdy byly dány požadavky 14-Ši technického odboru Generálního štábu námořního letectva na nový typ letounu, který by postupně nahradil typ Nakadžima B5N.[1] Tým konstruktérů společnosti Nakadžima vybavil sklopné křídlo vztlakovými klapkami typu Fowler, osádka byla třímístná. Za pohon byl vybrán dvouhvězdicový čtrnáctiválec Nakadžima NK7A Mamoru s čtyřlistou vrtulí, který dával ve výšce 2500 m výkon 1305 kW. Podvozek ostruhového typu byl zatahovací.
Vývoj
První prototyp letounu vzlétl 14. března 1941.[1] Ukázalo se, že stroj má řadu nedostatků, zejména nespolehlivost a velké vibrace motoru. Tento problém se nepodařilo odstranit ani instalací nové vrtule s průměrem 3,40 m, jejíž gyroskopický efekt si během testů vyžádal vyosení kýlovky o 2°10' směrem doleva.[1]
Hlavňovou výzbroj Tenzanu tvořil jeden kulomet typ 97 ráže 7,7 mm v horním střelišti na konci kabiny a v dolním výklopném střelišti v blízkosti malých bočních okének. Pod pravou polovinu trupu byly závěsníky pro pumy ráže 30 až 500 kg, nebo jedno torpédo typ 91 či typ 94.[1]
Druhý vyrobený B6N byl na naléhání Generálního štábu námořního letectva vybaven starším, avšak spolehlivějším čtrnáctiválcem Micubiši MK4T Kasei 25 se vzletovým výkonem 1380 kW.
Během společných zkoušek s druhým prototypem, probíhajících v roce 1942, došlo na zesílení některých částí podvozku a překonstruování zavěšení záchytného háku. Vzhledem ke své hmotnosti a rozměrům byl Tenzan jako první z japonských palubních letadel přizpůsoben k instalaci pomocných raketových motorů.[1]
Příprava sériové výroby typu Nakadžima B6N1 model 11 Tenzan s motorem Mamoru 11 v Koizumi byla na jaře 1943 provázena technickými a organizačními problémy, přesto se podařilo společnosti Nakadžima do srpna 1943 dodat námořnímu letectvu 65 strojů. Určeny byly k přeškolení létajícího i pozemního personálu.
Poslední z celkem 133 vyprodukovaných B6N1 byly dodány v říjnu téhož roku, v témže měsíci z výrobní linky sjížděly nové letouny Nakadžima B6N2 model 12 s dvouhvězdicovými čtrnáctiválci Micubiši Kasei 25.[1] K bojovým jednotkám byly v malých počtech dodány v březnu 1944. Nepatrně byla pozměněna kontura kanálu sání vzduchu do karburátoru a spaliny byly nyní z válců vyvedeny individuálními zploštělými ejektory. Ostruhové kolečko bylo aretováno v pevné poloze.
Počínaje rokem 1944 byla zahájena výroba B6N také v závodě Nakadžima č. 3 ve městě Handa v prefektuře Aiči. Vzniklo zde 970 exemplářů, z nichž některé byly v pozdější fázi výroby od listopadu 1944 dodávané s kulometem typ 2 ráže 13 mm v horním střelišti. Změna se pak týkala také označení na B6N2a model 12A.
Námořní letectvo následně zkoušelo dva prototypy B6N3 model 13, upravené z B6N2 se zpevněným podvozkem se zvětšenými koly a motory MK4T-C Kasei 25c.[1]
Nasazení
Spojenci se v boji s Tenzany střetli poprvé ve větším množství v letecké bitvě o Mariany v červnu 1944.[1] Při bitvě o Filipíny tyto letounu utrpěly velké ztráty od spojenců, a to zejména díky letounům Grumman F6F Hellcat. Z důvodu postupných ztrát japonských letadlových lodí sloužily B6N na pozemních základnách, byly též používány pro sebevražedné lety kamikaze, zejména během bitvy o Okinawu.[1]
Specifikace (B6N2)
Údaje podle[1]
_off_Kwajalein,_4_December_1943_(80-G-415001).jpg)
Technické údaje
- Rozpětí: 14,89 m
- Délka: 10,87 m
- Výška: 3,80 m
- Nosná plocha: 37,20 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 3010 kg
- Vzletová hmotnost: 5200 kg
Výkony
- Maximální rychlost ve výšce 4900 m: 481 km/h
- Stoupavost: 8 m/s
- Dostup: 9040 m
- Dolet: 3042 km
Odkazy
Reference
Literatura
- FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Nakajima B6N Tenzan (Heavenly Mountain), s. 429 až 434. (anglicky)
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 23.
- SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Japonska 2. díl. Plzeň: Fraus, 2000. ISBN 80-7238-077-X. Kapitola Nakadžima B6N Tenzan (Jill), s. 40–43.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nakadžima B6N Tenzan na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Nakadžima B6N Tenzan Archivováno 11. 4. 2016 na Wayback Machine.
