Tento článek se bude zabývat tématem Musaf, které v poslední době získalo na relevanci díky svému dopadu na společnost. Budou prozkoumány různé aspekty související s Musaf, od jeho původu až po jeho vliv v různých oblastech, včetně jeho důsledků v každodenním životě lidí. Budou analyzovány různé perspektivy, které existují kolem Musaf, stejně jako možné výzvy a příležitosti, které představuje. Tento článek se snaží prohloubit znalosti o Musaf a vyvolat úvahy o jeho důležitosti v současném kontextu.
Musaf (hebrejsky: מוסף, dosl. přidaný, přídavný) je židovská modlitba ustanovená a recitovaná o šabatu a svátcích.
Bible (Numeri 28–29) předepisuje ustanovení zvláštní přídavné oběti na šabat, poutní svátky, vysoké svátky a Roš chodeš. Tato přídavná oběť měla být obětována ihned po obětování každodenní ranní oběti — po zničení chrámu a nahrazení obětí modlitbami byla stejně tak přídavná modlitba — musaf — ustanovena k recitaci ihned po skončení ranní modlitby (šacharit). Podle některých rabínů — tanaitů byla musaf ryze kolektivní bohoslužbou, a tudíž se měla recitovat pouze za přítomnosti minjanu. Současné rabínské ustanovení ale dovoluje modlitbu recitovat i bez minjanu.
Musaf je uveden tzv. polovičním kadišem, po němž ihned následuje zvláštní Amida pro musaf. Běžná Amida pro musaf obsahuje sedm požehnání, výjimkou je musaf na Roš ha-šana, jehož Amida má požehnání devět.
Úvodní tři požehnání a závěrečná tři požehnání jsou obdobná jako u Amidy pro jiné příležitosti. Prostřední část amidy pak vyjadřuje charakter příslušného dne: