Muhammad Buazízí

V tomto článku podrobně prozkoumáme a analyzujeme Muhammad Buazízí, téma, které vyvolalo velký zájem a diskusi v různých oblastech. Od jeho počátků až po jeho význam dnes probereme jeho dopad na společnost, jeho možné dopady na globální úrovni a různé perspektivy, které kolem něj existují. Muhammad Buazízí upoutal pozornost odborníků, akademiků, odborníků i široké veřejnosti a vytvořil širokou škálu názorů a úhlů pohledu. V několika následujících řádcích prozkoumáme jeho nejdůležitější aspekty, prozkoumáme jeho vliv v různých oblastech a prozkoumáme jeho vývoj v čase. Připojte se k nám na této prohlídce a objevte vše, co potřebujete vědět o Muhammad Buazízí!

Muhammad Buazízí
Muhammad Buazízí (15. ledna 2011)
Muhammad Buazízí (15. ledna 2011)
Rodné jménoTarek el-Tayeb Mohamed Bouazizi a طارق الطيب محمد البوعزيزي
Narození29. března 1984
Sídí Bú Zíd
TuniskoTunisko Tunisko
Úmrtí4. ledna 2011 (ve věku 26 let)
Ben Arous
TuniskoTunisko Tunisko
Příčina úmrtísebeupálení
Místo pohřbeníSidi Bouzid Governorate (35°10′35″ s. š., 9°34′37″ v. d.)
Národnosttuniská
Povolánípouliční prodejce
OceněníOsoba roku Financial Times (2011)
Sacharovova cena za svobodu myšlení (2012)
Nábož. vyznáníislám
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muhammad Buazízí (arabsky: طارق الطيب محمد البوعزيزي, Táriq at-Tajib Muhammad al-Bwʿazízí; 29. března 1984 v Sídí Bú Zíd – 4. ledna 2011 v Ben Arous) byl tuniský mladík, který se 17. prosince 2010 upálil před sídlem provinční vlády ve městě Sídí Bú Zíd na protest proti špatným životním podmínkám.[1] Jeho čin spustil protivládní demonstrace, které vedly k pádu režimu autoritářského prezidenta bin Alího. Muhammad Buazízí zemřel po 18 dnech od upálení. Jeho příkladu následovalo několik dalších mladých Tunisanů.[2]

Za svůj čin posmrtně získal Sacharovovu cenu za svobodu myšlení.

Reference

  1. ↑ ČTK. Bouře se šíří arabským světem. Protestuje už 16 zemí, oběti přibývají. iHNed.cz . 2011-02-20 . Dostupné online. 
  2. ↑ Red Zah; rkl. Tunisko: sebevraždy upálením a desítky obětí nepokojů. Aktuálně.cz . Economia, 2011-01-11 . Dostupné online. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé Sacharovovy ceny za svobodu myšlení

Nelson Mandela / Anatolij Marčenko i.m. (1988) • Alexander Dubček (1989) • Aun Schan Su Ťij (1990) • Adem Demaçi (1991) • Matky z Plaza de Mayo (1992) • Oslobođenje (1993) • Taslima Nasrinová (1994) • Leyla Zanaová (1995) • Wej Ťing-šeng (1996) • Salima Ghezaliová (1997) • Ibrahim Rugova (1998) • Xanana Gusmão (1999) • ¡Basta Ya! (2000) • Izzat Ghazzawi / Nurit Peled-Elhanan / Zacarias Kamwenho (2001) • Oswaldo Payá Sardiñas (2002) • Kofi Annan / OSN (2003) • Běloruská asociace novinářů (2004) • Dámy v bílém / Reportéři bez hranic / Hauwa Ibrahimová (2005) • Aljaksandar Milinkevič (2006) • Salí Mahmúd Osman (2007) • Chu Ťia (2008) • Memorial (2009) • Guillermo Fariñas (2010) • Asmaa Mahfouz / Ahmed al-Senussi / Razan Zaitouneh / Ali Ferzat / Muhammad Buazízí i.m. (2011) • Nasrín Sotúdeová / Džafar Panahí (2012) • Malála Júsufzajová (2013) • Denis Mukwege (2014) • Ráif Badawí (2015) • Nadja Muradová / Lamíja Bašárová (2016) • Venezuelská demokratická opozice (2017) • Oleh Sencov (2018) • Ilham Tohti (2019) • Běloruská demokratická opozice (2020) • Alexej Navalnyj (2021) • lid Ukrajiny (2022) • Mahsá Amíníová (2023) • María Corina Machadová / Edmundo González Urrutia (2024)