V tomto článku prozkoumáme Motolský hřbitov a jeho dopad na různé aspekty každodenního života. Motolský hřbitov je téma, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí a vyvolalo v dnešní společnosti široký zájem a diskusi. V průběhu historie hrál Motolský hřbitov klíčovou roli při definování identit, technologického rozvoje, mezilidských vztahů a dalších základních aspektů lidské zkušenosti. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme, jak Motolský hřbitov formoval a nadále utváří způsob, jakým ve světě myslíme, cítíme a jednáme. Kromě toho prozkoumáme budoucí důsledky Motolský hřbitov a jeho význam v neustále se měnícím globálním kontextu.
Motolský hřbitov | |
---|---|
![]() Vstupní brána Motolského hřbitova | |
Lokalita | |
Stát | ![]() |
Obec | Motol |
Adresa | Praha 5-Motol |
Zeměpisné souřadnice | 50°3′51,38″ s. š., 14°19′32,1″ v. d. |
Odkazy | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Motolský hřbitov (lesní hřbitov, urnový háj) se nachází v Praze 5 v městské čtvrti Motol v ulici Plzeňská v sousedství Krematoria Motol. Včetně staveb má rozlohu 12 hektarů a spolu s krematoriem je ve správě příspěvkové organizace Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy, Hřbitovní správa Motol.
Roku 1937 vznikl původní návrh architekta Aloise Mezery na stavbu krematoria v Motole, nebyl však přijat. Realizován byl až návrh architekta Josefa Karla Říhy v letech 1951–1954. Zároveň se stavbou krematoria byl založen hřbitov koncipovaný jako lesní hřbitov. Rozkládá se na zalesněném návrší v Přírodním parku Košíře-Motol, protéká jím Motolský potok.[1] Slouží výhradně k ukládání zpopelněných ostatků. Součástí je urnový háj, dvě rozptylové loučky s rybníčkem uprostřed, vsypové loučky, čestné pohřebiště popravených obětí III. odboje, kolumbária a pohřebiště vojáků Wehrmachtu.
V areálu je umístěna socha Dohasínající krása od Viléma Amorta (1864–1913) z roku 1913, na vstupní bráně pískovcová plastika Bol od Miloslava Hejného (1925–2013) z roku 1955.[2]
V roce 1965 byly správě Motolského hřbitova Vězeňskou službou předány urny, které se do té doby nacházely v Pankrácké věznici. Tyto urny byly deponovány do společného šachtového hrobu vpravo za branou hřbitova. Dokument nalezený v roce 1999 prokázal, že se zde nacházejí urny s popelem popravených politických vězňů. Čestné pohřebiště politických vězňů bylo s pietou otevřeno a vysvěceno 20. května 2000. V roce 2012 byl památník doplněn o dvě tmavě šedé mramorové desky se jmény 38 politických vězňů.[3][2]
Na ukazateli vedoucímu k památníku (po vstupu hlavní bránou vpravo) je nápis:
„Nespěcháš-li, zajdi alespoň na chvíli za těmi, kteří se svobody nedožili, zemřeli za tebe, zemřeli za nás.“