V dnešním světě je Minstrel tématem, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Jeho význam a dopad se staly předmětem diskuse a analýzy v různých oblastech, od politiky po populární kulturu. Jelikož je Minstrel stále žhavým tématem, jeho vliv a dopady jsou i nadále předmětem výzkumu a debat. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy na Minstrel, od jeho počátků až po jeho dnešní dopad, s cílem osvětlit tento fascinující fenomén.
Minstrel (žakéř) byl středověký evropský bard, který zpíval písně, jež vyprávěly příběhy o vzdálených místech a o skutečných či smyšlených historických událostech.
Ačkoli minstrelové skládali vlastní příběhy, často si vypůjčovali a vylepšovali i písně svých kolegů.[1] Obvykle si je na svém dvoře drželi panovníci či příslušníci vyšší společnosti. Jak však rostla kultivovanost šlechtických a panovnických dvorů, byli minstrelové postupně nahrazováni trubadúry. Z mnohých se pak stávali potulní pěvci, kteří své umění předváděli na veřejných prostranstvích a v krčmách. Jejich obliba se udržela až do 15. století, kdy začala působením renesančních vlivů klesat.
Na tradici minstrelů později navázali šumaři a kočovní umělci, kteří šířili kulturu po venkově až do počátků 20. století. Jejich novodobými pokračovateli jsou do jisté míry současní buskeři, tedy pouliční umělci.
Minstrelové byli původně dvorními služebníky, jejichž úkolem bylo bavit pána a jeho dvořany zpěvem rytířských eposů (francouzsky chansons de geste) či jejich místní obdobou.
Výraz minstrel je odvozen ze starofrancouzského slova ménestrel (či menesterel nebo menestral), které pochází z italského ministrello (též menestrello), jež vzniklo ze středověkého latinského označení pro poddaného ministralis.[zdroj?]
V Paříži vznikl minstrelský cech již v roce 1321, zatímco v Anglii byli královští minstrelové organizováni do cechu až v roce 1469.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Minstrel na anglické Wikipedii.