Miloš Hájek
V dnešním světě je Miloš Hájek tématem neustálého zájmu a pokrývá širokou škálu aspektů. Od svého vlivu na společnost až po důsledky pro globální ekonomiku se Miloš Hájek stal ústředním bodem každodenních rozhovorů. S dopadem, který přesahuje hranice a kultury, se Miloš Hájek umístil jako relevantní a neustále se vyvíjející téma. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy související s Miloš Hájek s cílem porozumět jeho důležitosti v současném kontextu a jeho projekci do budoucna.
| doc. Miloš Hájek, DrSc. | |
|---|---|
| Narození | 12. května 1921 Dětenice  Československo |
| Úmrtí | 25. února 2016 (ve věku 94 let) Praha Česko |
| Povolání | pedagog a historik |
| Ocenění | medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} 1. stupeň (2001) |
| Politické strany | Sociální demokracie Komunistická strana Československa Občanské fórum |
| Funkce | mluvčí Charty 77 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Miloš Hájek (12. května 1921 Dětenice – 25. února 2016 Praha) byl český historik, levicový intelektuál, příslušník československého odboje za druhé světové války a mluvčí Charty 77.
Život
Narodil se do rodiny, jejíž národně-socialistické smýšlení předurčilo utváření jeho občanského postoje. Pod dojmem událostí přelomu 30. a 40. let vstoupil do Komunistické strany, v jejímž rámci se angažoval v odbojovém hnutí. V důsledku svých aktivit v organizaci Předvoj byl zatčen gestapem a odsouzen k trestu smrti. Tomu nakonec unikl díky květnovému povstání.
Po válce se angažoval jako přesvědčený komunista, jehož ideologická východiska i občanské postoje v průběhu let procházely evolucí, jejíž osou ovšem vždy bylo úsilí o nalezení optimální ideové formy uspořádání společnosti, již nakonec shledal v demokratickém socialismu. Jeho první manželka, Alena rozená Divišová, přítelkyně z dob odboje, byla historička českého levicového a židovského odboje. Narodili se jim dva synové, jedna vnučka, Anna Hájková, je také historička na britské University of Warwick. Přes politické uvolnění v 60. letech byl pro své revizionistické postoje vyhozen z Vysoké školy politické, odkud následně přešel nejprve do Historického ústavu ČSAV, později do Ústavu dějin socialismu. Ve dnech srpnové invaze do Československa byl jedním z organizátorů vysočanského sjezdu KSČ.
Po nástupu normalizace se stal aktivním členem pražského disentu, publikoval v samizdatu, se svou partnerkou Hanou Mejdrovou vydávali periodikum Historické studie, věnované otázkám moderních dějin, a ve svém bytě pořádali setkání předních intelektuálů. Stal se signatářem Charty 77 a v roce 1988 byl jejím mluvčím (a v této pozici též účastníkem známé snídaně disidentů s Françoisem Mitterandem). V 80. letech rovněž předsedal Klubu Obroda, usilujícímu o naplnění odkazu pražského jara, který se po revoluci integroval do ČSSD. Členem této strany se stal Hájek v roce 1991 a v následujících letech se významně podílel na přípravě odborných materiálů a ideových podkladů pro tvorbu programu.
V roce 1995 mu bylo uděleno ocenění Spravedlivý mezi národy.[1]
Po odchodu do penze se stal soukromým badatelem a příležitostným překladatelem z německého tisku. V roce 2012 publikoval své vzpomínky, Paměť české levice. Zemřel v Praze ve věku 94 let.[2]
Výběr z díla
- Národnostní otázka v lidově demokratickém Československu Praha : SNPL, 1956. (spoluautor Olga Staňková)
- Od Mnichova k 15. březnu. Příspěvek k politickému vývoji českých zemí za pomnichovské republiky. Praha : SNPL, 1959.
- Přehled nejnovějších dějin. (dva svazky podle období) Praha : NPL, 1962-3. (vedoucí autorského kolektivu)
- Mezinárodní dělnické hnutí po druhé světové válce. Praha : NPL, 1965. (spoluautor Miroslav Soukup)
- Jednotná fronta. K politické orientaci Komunistické internacionály v letech 1921-1935. Praha : Academia, 1969.
- Vznik Třetí internacionály. Praha : Karolinum, 2000.
- Paměť české levice. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2011.
Ocenění
- titul Spravedlivý mezi národy (Izrael, 1995)
- Medaile Za zásluhy I. stupně (Česká republika, 2001)
- Pamětní plaketa Josefa Boleslava Pecky-Strahovského (ČSSD, 2003)
- Pamětní list Masarykovy dělnické akademie (2006)
Odkazy
Reference
- ↑ The Righteous Among The Nations: Miloš Hájek . Jad Vašem . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zemřel historik a někdejší mluvčí Charty 77 Miloš Hájek. Bylo mu 94 let. Lidovky.cz . 2016-2-25. Dostupné online.
Literatura
- kol. 75 let Miloše Hájka. In: Listy starohradské kroniky. 2/1996, s. 52-53. ISSN 1210-6194.
- PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice : Historický ústav AV ČR ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1.
- MENCL, Vojtěch. Vysoké státní vyznamenání Miloši Hájkovi. In: Listy starohradské kroniky. 1/2002, s. 2-4. ISSN 1210-6194.
- JANIŠOVÁ, Milena; KŘEN, Jan (edd.). Křižovatky dvou životů. Sborník k poctě Hany Mejdrové a Miloše Hájka. Praha: Masarykova dělnická akademie, 2008. 162 s., ISBN 978-80-903670-7-4.
Externí odkazy
- Rozhovor v magazínu Listy Archivováno 25. 1. 2022 na Wayback Machine.
- Tisíc příběhů (pořad Českého rozhlasu, 25. 5. 2007)
- Ještě jsem tady (pořad České televize, 21. 11. 2008)
- Článek k devadesátinám Miloše Hájka Archivováno 26. 4. 2014 na Wayback Machine.
- Mluvčí Charty 77 a účastník slavné snídaně s Mitterandem Pořad Českého rozhlasu Plus, detailní informace o životě Miloše Hájka, citace z řady dokumentů, záznamy jeho vyprávění.
