V rámci Mezinárodní nechráněný název dnes najdeme velmi aktuální a zajímavé téma. Toto téma vyvolalo debaty, diskuse a úvahy v různých oblastech, od politiky po vědu, včetně kultury a společnosti obecně. Je to téma, které nás vybízí k zamyšlení nad základními aspekty života, ke zpochybňování našich přesvědčení a hledání odpovědí na otázky, které nás provázejí celou historií. Prostřednictvím tohoto článku se budeme snažit ponořit do Mezinárodní nechráněný název, prozkoumat jeho různé aspekty, analyzovat jeho důsledky a nabídnout kritický a analytický pohled na téma, které se týká nás všech.
Mezinárodní nechráněný název (angl. International Nonproprietary Name, INN) je oficiální název přidělovaný Světovou zdravotnickou organizací (WHO) farmaceutickým látkám, zejména léčivým látkám. Slouží k jednoznačné identifikaci účinných látek, jejich názvy nejsou známkoprávně chráněny ani nejsou jinak chráněny a tedy nejsou majetkem soukromých subjektů (na rozdíl od obchodních názvů léčivých přípravků, v nichž jsou tyto látky obsaženy). INN se též označují jako generické názvy.
INN jsou triviální názvy, tj. není možné z nich vyčíst chemickou strukturu látky. Existují vedle komplikovaných systematických názvů (IUPAC), z nichž lze vyčíst chemickou strukturu látek, ale nehodí se pro běžné používání mezi farmaceuty a lékaři.
WHO vydává oficiální seznam tzv. doporučených mezinárodních nechráněných názvů (rINN, recommended International Nonproprietary Name) v angličtině, francouzštině, latině, ruštině a španělštině.
Z hlediska jazykového se jedná o podstatná jména látková (jako třeba voda, sůl, vzduch apod.), proto se ve většině jazyků (s výjimkou němčiny) píší s malým počátečním písmenem – na rozdíl od názvů léčivých přípravků, které jsou vlastními jmény.
V českých textech se používají INN v počeštěné podobě. Převod do češtiny se obvykle provádí podle obecných zásad Pravidel českého pravopisu (např. c vyslovované jako k se přepisuje k, skupina qui- jako -chi-, ph jako f, zdvojená písmena se zjednodušují, latinské koncovky -us a -um se vypouštějí apod.).
Příklady:
Označování délky samohlásek (sulfat i sulfát), psaní s/z (glukosamin i glukozamin), th/t (methotrexat i metotrexát) často kolísá. Konzervativnější pravopis (bližší originálnímu) se používá hlavně v odborných kruzích.
České názvy velkého množství léčivých i pomocných látek lze nalézt v Českém lékopisu.
WHO se snaží sjednotit způsob tvoření INN, proto vydává seznam morfémů, které jsou společné názvům léčiv ze stejné skupiny. Příklady (české názvy):
| Morfém | Skupina | Látky |
|---|---|---|
| -pril | inhibitory ACE | kaptopril, enalapril, lisinopril |
| -olol | beta-blokátory | propranolol, timolol, metoprolol |
| -vastatin | inhibitory HMGCoA-reduktázy (statiny) | lovastatin, pravastatin, atorvastatin |
| -koxib | inhibitory COX-2 | celekoxib, rofekoxib, valdekoxib |
| -mab | monoklonální protilátky | bamlanivimab, natalizumab, tocilizumab |
| -meran | m-RNA vakcíny | tozinameran, elasomeran |
Názvy látek přírodního původu jsou často odvozeny od latinských nebo řeckých názvů výchozích surovin (obvykle rostlin), např.:[pozn. 1]
Některé názvy jsou vytvořeny jako tzv. zkratková slova ze systematických chemických názvů, např. paracetamol, v USA známý spíše jako acetaminofen, je chemicky N-acetyl-p-aminofenol (p čti para).
Některé názvy jsou vytvořeny jako tzv. polotriviální, např. methyltestosteron je metylovaný derivát testosteronu (triviální název se systematickou předponou methyl-).