V dnešním článku chceme prozkoumat fascinující svět Metro ve Washingtonu. Od svého vzniku až po dopad na současnou společnost byl Metro ve Washingtonu předmětem zájmu a debat v různých oblastech. V tomto článku budeme zkoumat jeho vývoj v čase, stejně jako jeho mnoho aspektů a jeho vliv na různé aspekty života. Kromě toho budeme analyzovat jeho význam v současném kontextu a jeho potenciál pro budoucnost. Metro ve Washingtonu je fascinující téma, které nás nepřestává překvapovat, a doufáme, že prostřednictvím tohoto článku vneseme nové světlo do jeho důležitosti a smyslu v našich životech.
Hlavní město USA Washington, D.C. a okolní města ve státech Virginie a Maryland jsou spolu propojena sítí podzemní dráhy, čítající 6 linek. Provozuje jej společnost Washington Metropolitan Area Transit Authority (WMATA). Jedná se o druhé nejvytíženější metro v USA po metru v New Yorku.
Barva | Otevření | Počet stanic | Délka |
---|---|---|---|
█ Červená | 29. března 1976 | 27 | 51.30 km |
█ Modrá | 1. července 1977 | 27 | 48.80 km |
█ Oranžová | 20. listopadu 1978 | 26 | 42.50 km |
█ Žlutá | 30. dubna 1983 | 17 | 24.25 km |
█ Zelená | 11. května 1991 | 21 | 37.08 km |
█ Stříbrná | 26. července 2014 | 28 | 47.60 km |
Během 60. let 20. století vznikl projekt vybudování rozsáhlé sítě magistrál, vedoucích hlavním městem. Ten však určitá část veřejnosti odmítala, kritikové, jako například Harland Bartholomew, poukazovali na nízkou hustotu osídlení v oblasti, kde by byl nový systém budován. Jako kompromisní řešení byl tedy vybudován dálniční okruh Capital Beltway kolem celého distriktu Columbia. Peníze, předem již vyhrazené na nové čtyřproudé silniční komunikace, byly naopak nově určeny na budování podzemní dráhy.
Realizace washingtonského metra započala v roce 1967, kdy byl založen dnešní dopravce. Jeho úkolem bylo tehdy naplánovat systém budoucího metra a později jej postavit; roku 1968 předložil návrh etapizované výstavby 158 km dlouhé sítě.
9. prosince 1969 se začal stavět první úsek dlouhý 7,4 km s pěti stanicemi a o dalších sedm let později, roku 1976 byl otevřen pro veřejnost. Jednalo se o červenou linku; později přibyla i modrá, zelená, oranžová a žlutá. Na svoji dobu byl systém velmi moderní, náklady na jeho výstavbu se však vyšplhaly až na enormních 9,3 miliardy USD. V roce 2001 překročila délka sítě 100 mil (165 km). I přesto však rozvoj podzemní dráhy ukončen nebyl; plánuje se realizace již páté (stříbrné) linky. 9. června 2004 při státním pohřbu prezidenta Ronalda Reagana metro využilo nejvíce lidí za den v historii – 850 636.
22. června 2009 došlo mezi stanicemi Fort Totten a Takoma, kde trať vede nad zemí, ke srážce dvou souprav. Při havárii zemřelo 9 lidí a 70 jich bylo zraněno.[1] Příčinou bylo selhání zabezpečovacího zařízení, konkrétně kolejových obvodů, s pomocí kterých se zjišťuje obsazenost koleje.
Systém washingtonského metra se liší od toho, co je v ostatních amerických městech již celá léta v provozu. Při stavbě všech úseků byla dodržena určitá hierarchie, díky čemuž má celá síť jednotnou identitu. Stanice jsou většinou podpovrchové jednolodní, s ostrovními nástupišti a s kazetovými stropy. Veškeré osvětlení stanice směřuje nahoru na strop. Stanice navrhoval architekt Harry Weese.
Vozový park sítě se skládá z 952 vozů, v provozu je několik typů. Nejstarší vozy jsou americké, modernější italské a španělské výroby. Mnoho vozů dnes prochází modernizací.
Na kraji nástupiště každé stanice jsou umístěna blikající světla, která svítí pouze v okamžiku, kdy vlak přijíždí do stanice. Přesto, že jsou praktická a zvyšují bezpečnost, návštěvníkům města může jejich efekt připadat teatrální.
David Bennet: metro - příběh podzemní dráhy