Massimo Bontempelli

Massimo Bontempelli
Narození	12. května 1878 Como
Úmrtí	21. července 1960 (ve věku 82 let) Řím
Místo pohřbení	Campo Verano
Alma mater	Turínská univerzita
Povolání	spisovatel, básník, novinář, hudební skladatel, romanopisec, esejista, dramatik, autor sci-fi, politik, překladatel a literát
Ocenění	Cena Strega (1953) Zlatý Akademický vavřín
Funkce	člen italského senátu (1948–1950)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Massimo Bontempelli (12. května 1878 Como – 21. července 1960 Řím) byl italský spisovatel a novinář. Patřil k průkopníkům surrealismu v italské literatuře. Politicky přešel ve svém životě od fašismu ke komunismu.

Na střední škole ho učil spisovatel Alfredo Panzini, na vysoké (Turínské univerzitě) básník Arturo Graf. Ti ho nasměrovali k literatuře. Sedm let vyučoval literaturu v Cherascu a poté v Anconě. Od roku 1904 publikoval básně, povídky i divadelní hry (Costanza, Santa Teresa). Poté, co v roce 1910 opustil učitelství a usadil se ve Florencii, pracoval jako novinář pro Il Marzocco, La Nazione, Nuova Antologia, Le Cronache literarie, Il Nuovo Giornale, Il Fieramosca a Corriere della Sera. Pracoval též jako redaktor pro nakladatelství Sansoni. V roce 1915 se stal manažerem Italského vydavatelského institutu a přestěhoval se do Milána, kde dohlížel na vydávání klasických děl italské literatury. Ve stejné době byl spolupracovníkem milánských novin Secolo a válečným dopisovatelem římských novin Il Messaggero. V roce 1917 se jako přesvědčený nacionalista přihlásil jako dělostřelecký důstojník a zapojil se do bojů první světové války. Získal dvě medaile za chrabrost a tři válečné kříže.

Jeho novinářské působení v Paříži v letech 1921 až 1922 ho přivedlo do kontaktu s avantgardou a stal se poté průkopníkem surrealistických experimentů v italském umění (zejm. romány La scacchiera davanti allo specchio a Eva ultima). Usadil se v Římě, stal se členem Teatro degli Undici, založeného synem Luigiho Pirandella Stefanem, a spřátelil se i se samotným Luigim Pirandellem, který ho tlačil k psaní her pro jeho společnost. Výsledkem byly mj. hry Nostra Dea (1925) a Minnie la candida (1927). Pirandello ho také napojil na italský fašismus, oba vstoupili v roce 1924 do Národní fašistické strany. Od fašismu se Bontempelli začal postupně distancovat ve 30. letech.

V roce 1926 založil spolu s Curziem Malapartem časopis 900. V redakční radě zasedali James Joyce, Max Jacob či Rainer Maria Rilke a mezi přispěvateli byli i Virginia Woolfová a Blaise Cendrars. Časopis přestal vycházet v roce 1929.

V roce 1938 odmítl přijmout na univerzitě ve Florencii místo, které musel opustit kvůli novým rasovým zákonům židovský profesor Attilio Momigliano. Byl za to vyloučen z fašistické strany a přiklonil se ke komunismu. Úřady mu na rok zakázaly psát. Opustil Řím a usadili se v Benátkách, ve vile barona Franchiniho. Nijak zásadně ale postižen nebyl, i když režim ve své poslední fázi zvané Republika Salò či Italská sociální republika, nad ním vynesl rozsudek smrti a musel se skrývat.

Po osvobození založil s Albertem Moraviou týdeník Città. V roce 1945 se vrátil do Milána, kde spoluzaložil Národní unii dramatických spisovatelů. V roce 1948 vyhrál senátní volby na kandidátce Lidové demokratické fronty (koalice Italské socialistické strany a Italské komunistické strany), ale výsledky byly v roce 1950 anulovány. V roce 1953 získal za román L'amante Fedele cenu Strega, nejprestižnější italské literární ocenění.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Massimo Bontempelli na anglické Wikipedii.