V tomto článku představujeme Marie Stryjová jako ústřední prvek naší analýzy. Marie Stryjová je dnes velmi aktuální a zajímavé téma, protože jeho dopad pociťujeme v různých oblastech společnosti. Prostřednictvím tohoto článku prozkoumáme různé aspekty související s Marie Stryjová, prozkoumáme jeho historický vývoj, jeho vliv v různých kontextech a důsledky, které má pro současnost a budoucnost. Abychom mohli poskytnout komplexní pohled na Marie Stryjová, přistoupíme k ní z multidisciplinárních perspektiv, čímž našim čtenářům nabídneme kompletní a obohacující analýzu.
Marie Stryjová | |
---|---|
Narození | 3. listopadu 1931 nebo 4. listopadu 1931 |
Úmrtí | 10. července 1977 (ve věku 45 let) Praha |
Povolání | spisovatelka, překladatelka a redaktorka |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Manžel(ka) | Bedřich Loewenstein |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Marie Stryjová (3. listopadu 1931 Dembrovka, Ukrajina – 10. července 1977 Praha) byla česká spisovatelka.
Narodila se v české rodině žijící na Volyni. Během druhé světové války přešla přes jejich vesnici několikrát fronta. Po válce zde působili Banderovci. V roce 1947 se rodina přestěhovala do Československa a usídlila se v obci Božanov na Broumovsku. Studovala na broumovském gymnáziu, kde maturovala v roce 1951. Poté vystudovala polonistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Přála si stát se zde asistentkou, ale byla nakonec odmítnuta. Snažila se za každou cenu zůstat v Praze a zoufale hledala práci a ubytování. V této době začala mít zdravotní problémy. Nakonec získala zaměstnání jako redaktorka ve Státním pedagogickém nakladatelství a přeložila i několik knih pro děti.
Provdala se za historika Bedřicha Loewensteina. Narodily se jim dcery Miriam a Šimona. Po jejich narození se již nemohla vrátit do zaměstnání a byl jí přiznán invalidní důchod.
Své zdravotní i osobní problémy se rozhodla vyřešit sebevraždou.
Psát začala již za studií. Několik jejích povídek a článků vyšlo časopisecky, její knihy ale byly nakladatelstvími odmítány. V roce 1970 měla vyjít v nakladatelství Svoboda její kniha povídek o dětství na Volyni. V rámci normalizace ale byla tato kniha vyřazena z edičního programu a její sazba byla rozmetána, což autorku hluboce zasáhlo. Povídky se nakonec podařilo vydat až po smrti autorky v souboru Nad rovinou s editorskými úpravami Vladimíra Binara v roce 1982. V Německu v roce 1988 vyšel román Pokojík, který k vydání připravila dcera Šimona. Další díla či nová vydání vyšla až po roce 2000.
V její pozůstalosti jsou zachovány cykly povídek Kroupy, z prostředí broumovského gymnázia, a Měsíc, který zpracovává náměty z období vysokoškolského studia.
V roce 1996 proběhl v městské knihovně Broumov seminář o životě a díle této autorky.