V následujícím článku prozkoumáme do hloubky fascinující svět Malotlamci. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad se ponoříme do mnoha aspektů, které činí Malotlamci tématem zájmu pro lidi všech věkových kategorií a profesí. Na těchto stránkách objevíme důležitost Malotlamci v moderní společnosti a její význam v různých oblastech. Ať už jste odborníkem v oboru nebo objevujete Malotlamci poprvé, tento článek vám poskytne úplný a aktuální přehled tohoto vzrušujícího tématu.
![]() | |
---|---|
![]() Wobegong skvrnitý (Orectolobus maculatus) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | paryby (Chondrichthyes) |
Nadřád | žraloci (Selachimorpha) |
Řád | malotlamci (Orectolobiformes) Applegate, 1972 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Malotlamci (Orectolobiformes) jsou řád žraloků, který zahrnuje hlavně středně velké druhy s významnou výjimkou v podobě žraloka obrovského, který je s maximální délkou přes 18 m[1] vůbec největším nesavčím obratlovcem.[2]
Tělo včetně hlavy malotlamců bývají znatelně dorzoventrálně zploštělé, až některé druhy připomínají rejnoky (hlavně wobegongovití). Rypec je krátký až velmi krátký. Oči jsou umístěny na hřbetní části těla, avšak u rodů Stegostoma, Nebrius a Rhincodon jsou na straně. Na bocích zadní části hlavy se nachází na každé straně pět žaberních štěrbin, z nichž dvě až čtyři bývají umístěny nad bází prsních ploutví. Kolem malých úst se většinou táhnou vousky, i když např. u žraloka obrovského jsou zakrnělé. Nozdry jsou spojeny s ústy pomocí nosních drážek. Mají spirakulum a dvě hřbetní ploutve bez trnů. Prsní i pánevní ploutve mívají různou velikost od malých po velké.[3] Řada druhů malotlamců vyniká výrazným zbarvením těla s různými pestrými vzory (např. kobercovec tasmánský, wobegong queenslandský).[2] Menší druhy malotlamců žijí většinou při dně a pohybují se jen pomalu, zatímco větší druhy jsou aktivnější a mívají rozsáhlejší areál výskytu.[4] Zatímco kobercovec čínský dosahuje délky pouze kolem 30 cm,[5] žralok obrovský může měřit až přes 18 m.[1]
Některé druhy jsou vejcorodé a kladou vajíčka ve schránkách. Jiné druhy jsou vejcoživorodé, kdy se embrya v děloze vyživují žloutkovými váčky nebo neoplodněnými vajíčky, které samice pro tyto potřeby produkují. Zaznamenán byl i děložní kanibalismus. Malotlamci jsou rozšíření ve všech oceánech od mírného po tropický pás, i když většina druhů se vyskytuje v tropech a největší druhová diverzita nastává v západním Pacifiku v indopacifické oblasti. Obývají různá stanoviště od mělkých pobřežních vod a korálových útesů, zátok a písečných pláží kontinentálních šelfů po epipelagickou zónu.[3] Vyskytují se v mělkých vodách, typicky do 200m,[2] výjimečně do cirka 400 m.[3] Živí se zooplanktonem, korýši, desetiramenatci (krakaticemi, sépiemi), plži, mlži, sasankami, ježovkami, korály a menšími až středně velkými druhy ryb.[3]
Ohrožení malotlamců představuje hlavně jejich nechtěné ulovení při komerčním rybaření jiných druhů.[4] V některých oblastech (Indie, Filipíny, Tchaj-wan) se nicméně rybáři cíleně zaměřují na některé druhy malotlamců (hlavně zástupci čeledí wobegongovití, žralůčkovití a pruhovcovití), jejichž ploutve a maso jsou v kuchyních jižní a jihovýchodní Asie vysoce ceněny.[3]
Český zastaralý název řádu jsou žraloci kobercoví.[6] K malotlamcům se řadí kolem 44 druhů ve 14 rodech a 7 následujících čeledích:[7]