Luigi Galvani
V tomto článku prozkoumáme téma Luigi Galvani do hloubky a prozkoumáme jeho původ, vývoj a relevanci dnes. Od svého dopadu na společnost až po svůj vliv na různé aspekty našeho každodenního života, Luigi Galvani vyvolal velký zájem a debatu mezi odborníky i nadšenci. Na následujících několika stránkách prozkoumáme mnoho aspektů Luigi Galvani a analyzujeme jeho důsledky v tak různorodých oblastech, jako je věda, kultura, politika a ekonomika. Prostřednictvím podrobného a vyčerpávajícího přístupu si tento článek klade za cíl nabídnout úplný a aktuální pohled na Luigi Galvani a poskytnout čtenářům hlubší pochopení jeho důležitosti v současném světě.
| Luigi Galvani | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9. září 1737 Bologna |
| Úmrtí | 4. prosince 1798 (ve věku 61 let) Bologna |
| Místo pohřbení | Corpus Domini, Bologna |
| Alma mater | Boloňská univerzita (do 1759) |
| Povolání | anatom, fyzik, lékař, vysokoškolský učitel a vynálezce |
| Zaměstnavatel | Boloňská univerzita |
| Choť | Lucia Galeazzi Galvani (od 1769)[1] |
| Příbuzní | Caterina Galvani (sestra) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luigi Galvani (9. září 1737 Bologna – 4. prosince 1798 Bologna) byl italský lékař (anatom, fyziolog) a fyzik. Narodil se a celý svůj život prožil v Boloni, kde také zemřel. Proslavil se hlavně svými pokusy s živočišnou elektřinou.
Jsou po něm pojmenovány měsíční kráter Galvani a galvanický článek.[2][3]
Život
Studoval teologii na boloňské univerzitě, poté přešel na medicínu. Byl úspěšným lékařem a od roku 1762 působil na této univerzitě jako profesor lékařství. Galvani byl průkopníkem moderního porodnictví. Byl prvním fyziologem, který zkoumal elektrické jevy při pohybech svalů. V roce 1771 (podle jiných zdrojů r. 1780) objevil, že svaly mrtvých žab se po zásahu jiskry statické elektřiny stahují. Později zjistil, že svaly se stahují i tehdy, když se jich dotýká bimetalickým obloukem. Tento fyziologický jev dostal název „galvanismus“. Galvani se domníval, že objevil zvláštní druh elektřiny – „živočišnou elektřinu”, elektrické fluidum, které nervy roznášejí do svalů, přičemž svaly samotné tuto elektřinu i generují. Pro Galvaniho byla elektřina neoddělitelná od života, od živých tvorů. Alessandro Volta, Galvaniho současník a oponent, považoval takový vitalistický výklad za nesprávný. Vyslovil domněnku, že živočišná elektřina má fyzikální základ, že jejím zdrojem a příčinou je chemická reakce dvou kovů.[4] Úsilí dokázat tuto svou koncepci přivedlo Voltu později k sestrojení prvního elektrického článku – Voltova sloupu, který generoval elektřinu prostřednictvím chemické reakce.
Když v roce 1795 obsadila Napoleonova vojska Itálii, byl pro svůj nesouhlas s francouzskou okupací a odmítnutí přísahat na novou ústavu zbaven profesury a vyhnán z univerzity. Později mu bylo s přihlédnutím k jeho vědeckým zásluhám dovoleno opět působit na univerzitě. Velice krátce poté ale Galvani umírá v úplné bídě ve věku 61 let. Jeho manželka se jmenovala Lucia Galeazzi Galvani.
Odkazy
Reference
- ↑ Scienza a due voci. Dostupné online. .
- ↑ Crater Galvani on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Markov, str. 28, č. mapového listu 1, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ PECHÁČEK, Pavel. Galvani a žabí stehýnka: Italský vědec se oddával neobvyklým pokusům. www.stoplusjednicka.cz . 2020-06-30 . Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luigi Galvani na Wikimedia Commons
Literatura
- Mayer D: Pohledy do minulosti elektrotechniky, PBtisk, s.r.o, Příbram
