V dnešním článku se ponoříme do fascinujícího světa Lucie Svobodová. Po celá desetiletí přitahuje Lucie Svobodová pozornost a zájem lidí všech věkových kategorií a zájmů. Jeho dopad na společnost byl nepopiratelný a ovlivnil vše od populární kultury po světovou politiku. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Lucie Svobodová, od jeho počátků až po jeho dnešní význam. Kromě toho budeme zkoumat jeho dopad v různých oblastech a také názory a pohledy odborníků v oboru. Připravte se ponořit se do vzrušující cesty historií a současností Lucie Svobodová.
Lucie Svobodová | |
---|---|
![]() | |
Narození | 30. března 1963 (62 let) Praha, ![]() |
Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
Povolání | intermediální umělkyně – animátorka – malířka – zpěvačka – básnířka – video umělec – vysokoškolský pedagog |
Webová stránka | luciesvobodova |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lucie Svobodová (* 30. března 1963) je česká výtvarnice působící v Praze. Vizuální umělkyně a průkopnice umění nových médií. Absolvovala pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Jde o zakládající členku pražského Institutu Intermédií, vyučuje grafickou tvorbu na ČVUT, Fakultě elektrotechnické.
Experimentuje s prostorem, pohybem, okamžikem a zpětnou vazbou ve spojení s výpočetní technikou a moderní technikou obecně. Řadu let se zabývá animací, tvorbou videoklipů a jiných druhů vizuálního umění.
Po absolvování VŠUP v Praze, obor filmová a televizní grafika se zabývá elektronickými médii. Vytvořila řadu počítačových animací, několik krátkých filmů animovaných pomocí počítače a klasické malby. Dva roky pracovala na virtuální realitě ovládané mozkovými vlnami s tématem duálního vidění světa. S Michalem Gabrielem tvořila virtuální sochu, realizovala interaktivní projekce, dotykové obrazy i 3D prostorové grafiky. Vydala hudební CD s animacemi, kresbami a poezií. Cíleně směřuje od statických obrazů k obrazům prostorovým a pohyblivým, využívá interaktivní prvky k umocnění dojmu. Používá různé druhy elektronických médií, laser, 3D animační softwary, internet, virtuální realitu, umělou inteligenci, digitální záznam obrazu a zvuku a další aplikace, ale také programování a nově vyrobený hardware. Experimentuje s nejrůznějšími možnostmi – se zvukem, slovem, statickým obrazem nebo pohybem, prostorem, zpětnou vazbou, biofeedbackem a nejnovějšími technologiemi k vyjádření svého záměru. Od začátku své tvůrčí činnosti pracuje v obměnách se základním, ale rozsáhlým tématem. Hledá novou formu pro znázornění tradičních mýtů a archetypů. Vytváří novou realitu a objevuje nové vztahy známých věcí a principů. Vystavuje samostatně i skupinově. Publikovala své práce v řadě tiskovin, v katalozích a dalších médiích.[1]
Vystavuje skupinově i samostatně po celých Čechách a v zahraničí. Publikovala své práce v řadě tiskovin, v katalozích a dalších médiích, jako je TV, rozhlas nebo internet. Zúčastňuje se seminářů, přednášek, panelů, workshopů nebo soutěží (jako člen jury). Jako ohlas na její činnost vyšla řada recenzí, článků, rozhovorů a obsáhlá monografie.[3][1]
Jeden z prvních experimentálních videofilmů, ve kterém došlo k použití počítačové animace v tehdejším Československu. Obsahově minimalistický pohyblivý obraz lze zařadit do oblasti videoartu. Neustávající pohyb včetně chůze animované postavy je kombinovaný s přiznanou estetikou raného videa a prvotních počítačových pixelů.
Film byl vytvořen kombinací špičkové animační 3D techniky s klasickou malbou (hudba: David Koller). Nekonečný labyrint, tvořící architektonickou strukturu, se stává místem pro hledání. Během cesty tímto svébytným prostorem se objevují symbolické výjevy, které mají konkrétní význam ve své posloupnosti a v čase. Cílem je najít východisko a dostat se ven za všechny zdi a překážky.
Film reprezentoval Českou republiku na konferenci Siggraph 1996 v New Orleans. Statický obrázek z filmu byl v katalogu Les Editions de la Cité des Sciences et de l´Industrie – Guide du musée Explora v Paříži.
Hudební album (46 min). Základem alba byly básně a deníkové záznamy, které zhudebnil Bradley Stratton. Ve studiu pak celá hudební složka vznikala společně s Dušanem Lippertem. Kromě písní byl součástí i CD-ROM, který obsahoval texty, zvuky, videa a interaktivní hry. Album se umístilo na nejvyšších příčkách ve volbě čtenářů časopisu Rock & Pop – Velká sedma a dále objev, album a skladba roku. Také se umístilo v hitparádách Rádia 1. Hudba: Bradley Stratton, zpěv, texty, hudba: Lucie Svobodová, zvuk: Dušan Lippert, CD-ROM: Ivan Tatíček[4]
Náladová alternativní elektronická hudba se zajímavým hlasem a texty Svobodové byly příslibem do budoucna, bohužel zůstalo u jediného vydaného CD.
Soubor velkoformátových digitálních grafik, které vznikaly kombinací kreseb, maleb a algoritmů. Biomorfní tvary a struktury měly podle původního záměru tvořit jeden celek jako velký organismus. Zároveň je ale každá svébytným individuálním výstupem. Některé z těchto grafik jsou ve stálé sbírce grafiky NG v Praze a Galerie hlavního města Prahy.
„Plátno je virtuální pole a virtuální pole je plátno. Program sám o sobě netvoří – vizualizuje. Program není štětec, ten však do této souhry musí jednou rovněž vstoupit. Výsledky experimentování s technologiemi, jejichž účelem není extenze média, nýbrž jeho transgrese – a to z obou stran: překračují hranice dosud běžné definice umění a stejně tak i hranice hardwarových manuálů.“
„Nejasný předmět touhy je záměrným plýtváním tvůrčí energie a prostředků, jejíchž efektem nejspíše bude, že ani jeden ze jmenovaných typů diváků / aktérů nebude plně saturován. Teprve v této všeobecné nespokojenosti (ať se to zdá postavené na hlavu) se ovšem naplňuje autorčin cíl přenést recepci touhy a jejího předmětu z jejich konvencionálního ztotožnění s konkrétními reprezentacemi k debatě o hlubším pozadí touhy a jejích stereotypních projekcích.“Jiří Ptáček
Světelná a zvuková plastika Socha bohyně Diany byla inspirovaná původním bronzovým originálem Františka Rouse, který byl odcizen. Socha byla vytvořena ve spolupráci s Petrou Vlachynskou a osazena na stejné místo sto let po instalaci původní sochy. Svítící obrys se stal zhmotnělou vzpomínkou, ale současně instalace zaplnila prázdnotu místa dílem ryze současným a novým. Má připomínat pomíjivost všech věcí i vzpomínek a zároveň možnost jejich návratu v jiné podobě. Ztráta kulturní památky se tak proměnila díky uměleckému počinu v pozitivní situaci a znovu oživila komunitní místo.
Vidíš, tedy jsem je videoinstalace s tematikou šíření informací a jejich degradace během sdílení. Každý další pokus o předání deformuje původní zprávu až do abstrahované podoby. Videoinstalace byla součástí výstavy Time Lapse v Galerii Kritků.[5]