Tento článek se bude zabývat Lockheed AH-56 Cheyenne, tématem, které v posledních letech získalo na relevanci díky svému dopadu na různé oblasti každodenního života. Lockheed AH-56 Cheyenne je fenomén, který vzbudil zájem odborníků a výzkumníků po celém světě a vyvolal ve společnosti širokou debatu. V tomto smyslu bude do hloubky analyzován význam Lockheed AH-56 Cheyenne, jeho vývoj v čase a možné budoucí scénáře, ve kterých by mohl ovlivnit. Kromě toho budou představeny různé pohledy na toto téma a také možná řešení či přístupy k řešení jeho důsledků. Nakonec se tento článek snaží nabídnout komplexní pohled na Lockheed AH-56 Cheyenne s cílem poskytnout hlubší pochopení jeho dopadu a možných důsledků v budoucnu.
Lockheed AH-56 Cheyenne | |
---|---|
![]() AH-56A Cheyenne | |
Určení | bitevní vrtulník |
Původ | Spojené státy americké |
Výrobce | Lockheed Corporation |
První let | 21. září 1967[1] |
Uživatel | Armáda Spojených států amerických |
Vyrobeno kusů | 10 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lockheed AH-56 Cheyenne byl bitevní vrtulník vyvíjený americkou společností Lockheed Corporation. Jeho provozovatelem se měla stát Armáda Spojených států amerických. První let proběhl roku 1967. Celkem bylo vyrobeno deset prototypů. Při zkouškách byl jeden prototyp zničen a druhý vážně poškozen. Roku 1972 byl program zrušen.[2]
Dle serveru The War Zone ve své době AH-56A představoval nejmodernější vrtulník na světě a představoval konstrukci, která předběhla svou dobu. Nikdy však plně neuspěl kvůli technickým problémům, nedostatkům v řízení programu, měnícím se prioritám, vysokým nákladům a havárii, při které roku 1969 zahynul zkušební pilot. Vliv mohly mít i malé zkušenosti společnosti Lockheed s vývojem vrtulníků. Po skončení programu AH-56A už další vrtulník nevyvinula. Zkušenosti z tohoto programu měly vliv na koncepci blízké vzdušné podpory a konstrukci dalších bitevních vrtulníků.[3]
Americká armáda hledala vrtulník pro útočné akce a přímou leteckou podporu nejméně od roku 1957. Od roku 1962 ve válce ve Vietnamu působily americké vrtulníky Bell UH-1 Iroquois, přičemž mnohé začaly být vyzbrojovány. Roku 1964 armáda zahájila program Advanced Aerial Fire Support System (AAFSS), v rámci kterého chtěla získat bitevní vrtulník. Roku 1965 byl pro realizaci vybrán projekt společnosti Lockheed Corporation, mimo jiné se vyznačující odvážnou koncepcí s velkým pomocným křídlem a tlačnou vrtulí. Armáda objednala deset prototypů vrtulníku, pojmenovaného AH-56A Cheyenne.[3]
Lockheed ve svém závodě B-9 ve Van Nuys v Kalifornii vyrobil celkem deset prototypů AH-56A. První prototyp poprvé vzlétl 21. září 1967 z letiště ve Van Nuys. V kokpitu seděli testovací pilot společnosti Lockheed Donald Riley Segner a zástupce armády Emil Eldon Kluever.[2] Dne 12. března 1969 byl třetí prototyp AH-56A (sériové číslo 66-8828) zničen při zkušebním letu, při kterém se hlavní rotor střetl s trupem a kokpitem. Zkušební pilot David A. Beil při nehodě zahynul.[4] V květnu 1969 byla vypovězena smlouva o výrobě AH-56A.[3] Vývoj vrtulníku se však ještě zcela nezastavil. Dne 17. září 1969 byl desátý prototyp (sériové číslo 66-8828) vážně poškozen při zkouškách v aerodynamickém tunelu. Stejně jako v případě třetího prototypu i zde došlo ke kontaktu hlavního rotoru s trupem vrtulníku. Dne 9. srpna 1972 byl program AH-56 definitivně zrušen.[2] Nedlouho poté armáda zahájila program Advanced Attack Helicopter (AAH), který nakonec vedl ke vzniku AH-64 Apache.[3]
AH-56 byl jednomotorový dvoumístný bitevní vrtulník. Jeho kokpit měl tandemové uspořádání. Pilot-velitel seděl vzadu a střelec vpředu. Neobvyklým prvkem byla otočná sedačka střelce, kopírující pohyb věže. Periskopický zaměřovač umožňoval přímou palbu v rozsahu 360 stupňů. Střelec byl vybaven přilbovým zaměřovačem. Vrtulník byl vybaven nejmodernější avionikou. Systém řízení palby byl vybaven dopplerovským radarem a laserovým dálkoměrem. Vrtulník byl vybaven pro lety v nízkých výškách. Ke sledování terénu sloužil radarový systém Norden AN/APQ-118.[3] Poháněl jej jeden turbohřídelový motor General Electric T64-GE-16A o výkonu 2599 kW (3485 hp). Měl čtyřlistý hlavní rotor, pomocné křídlo o rozpětí 8,12 metru, čtyřlistý vyrovnávací rotor a na zádi ještě třílistý tlačný rotor. Vyzbrojen byl 30mm kanónem XM140, nebo 7,62mm rotačním kulometem XM196, nebo 40mm granátometem M129 v podtrupové věžičce.[2] Další výzbroj vrtulník nesl na šesti závěsnících (dva pod trupem a čtyři pod křídly). Její součástí byly 70mm neřízené rakety FFAR, protitankové střely BGM-71 TOW, kulometné a kanónové kontejnery, napalm, nebo přídavné nádrže.[3]
Celkem se dochovaly čtyři prototypy AH-56A. Dva jsou vystaveny v Armádním leteckém muzeu (Army Aviation Museum) ve Fort Rucker v Alabamě, jeden ve Fort Polk v Louisianě a další ve Fort Campbell v Kentucky.[3]
Citováno dle:[2]