V dnešním světě je Libuše Hrabová tématem neustálého zájmu a pokrývá širokou škálu aspektů. Od svého vlivu na společnost až po důsledky pro globální ekonomiku se Libuše Hrabová stal ústředním bodem každodenních rozhovorů. S dopadem, který přesahuje hranice a kultury, se Libuše Hrabová umístil jako relevantní a neustále se vyvíjející téma. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy související s Libuše Hrabová s cílem porozumět jeho důležitosti v současném kontextu a jeho projekci do budoucna.
prof. PhDr. Libuše Hrabová, CSc. | |
---|---|
Narození | 2. října 1928 Ostrava |
Úmrtí | 17. listopadu 2023 (ve věku 95 let) Hranice |
Povolání | historička, medievalistka, vysokoškolská učitelka, knihovnice, redaktorka a publicistka |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Palackého |
Témata | dějiny, medievistika, školství a knihovní věda |
Ocenění | Stříbrná medaile předsedy Senátu (2020) |
Manžel(ka) | Svatopluk Hrab |
Děti | Ondřej Hrab Magdalena van Duijkeren-Hrabová |
Příbuzní | Edmund Palkovský (dědeček) Antonie Palkovská (babička) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Libuše Hrabová (2. října 1928 Ostrava[1] – 17. listopadu 2023[2] Hranice[3]) byla česká historička, specializující se na středověké dějiny.
Libuše Hrabová působila mezi léty 1952 a 1970 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého nejprve jako odborná asistentka a později jako docentka (habilitace 1969). Po propuštění z univerzity v roce 1970 pracovala jako knihovnice ve Státní vědecké knihovně v Olomouci a v roce 1983 odešla do důchodu. V roce 1990 se vrátila Filozofickou fakultu Univerzity Palackého jako profesorka,[4] kde působila od září 2009 jako emeritní profesor.[5]
Odborně se zabývala středověkou historiografií, dějinami Polabských Slovanů a christianizací.[4]
V 2012 byla nominována na Cenu Milady Paulové.[6] V roce 2014 byla oceněna Cenou Františka Palackého.[7] V září 2020 obdržela Stříbrnou pamětní medaili předsedy Senátu Parlamentu ČR.[8] V listopadu 2023 jí udělil děkan FFUP Medaili za zásluhy o Filozofickou fakultu Univerzity Palackého.[9]