Leningradský kodex

Při této příležitosti se ponoříme do fascinujícího světa Leningradský kodex, tématu, které postupem času upoutalo pozornost a zájem mnoha lidí. Od svých počátků až po současné trendy se toto téma významně vyvíjelo, ovlivnilo různé aspekty společnosti a vyvolalo širokou debatu o jeho významu. Prostřednictvím tohoto článku navrhujeme do hloubky analyzovat různé aspekty související s Leningradský kodex, prozkoumat jeho různé aspekty a poskytnout komplexní vizi, která čtenáři umožní důkladně porozumět relevanci tohoto tématu dnes.

Jedna ze zdobených stran kodexu.

Leningradský kodex (latinsky Codex Leningradensis, známý též pod značkou B19A) je nejstarší dochovanou kompletní hebrejskou biblí a zároveň nejstarším v úplnosti dochovaným masoretským rukopisem. Vznikl pravděpodobně roku 1008 n. l. v Káhiře jako opis rukopisu židovského písaře, masorety, Árona ben Moše ben Ašera (zemřel kolem roku 960). Leningradský kodex je základním zdrojem pro moderní tištěná vydání hebrejské bible, tedy Starého zákona, vycházeli z něj i překladatelé Českého ekumenického překladu.[1]

Asi od poloviny 19. století je rukopis uchováván Ruské národní knihovně v Petrohradu (dříve též Leningrad), podle něhož rukopis získal svůj název.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b MAT, Pavel. Leningradský kodex . Mýty a skutečnost, 02. 05. 2005 . . 

Související články

Externí odkazy