Lars Norén

Dnes je téma Lars Norén nanejvýš důležité a upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho aktuálnosti dnes nebo jednoduše kvůli jeho fascinující historii, Lars Norén se dokázal stát tématem neustálých diskusí. Od svých počátků až po možné dopady v budoucnu se Lars Norén ukázalo jako vzrušující téma, které si zaslouží být prozkoumáno do hloubky. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů Lars Norén, analyzujeme jeho původ, vývoj a možné budoucí scénáře.

Lars Norén
Lars Norén v roce 2007
Lars Norén v roce 2007
Narození9. května 1944
Stockholm
Úmrtí26. ledna 2021 (ve věku 76 let)
Stockholm
Příčina úmrtícovid-19
Povoláníbásník, romanopisec, dramatik, spisovatel, filmový režisér, scenárista a prozaik
Období1963–2021
Témataliterární tvorba, švédská poezie a švédské drama
OceněníCena Carla Emila Englunda (1969)
Literární cena novin Aftonbladets (1971)
Gerard Bonnier Poetry Award (1978)
Velká cena Devíti (1980)
Cena Aniara (1982)
… více na Wikidatech
VlivyAugust Strindberg, Paul Celan, Erik Johan Stagnelius, Edward Albee
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lars Norén (9. května 1944, Stockholm, Švédsko – 26. ledna 2021, Stockholm, Švédsko) byl švédský básník a dramatik, který je považován za nejvýznamnějšího švédského dramatika druhé poloviny 20. století. Jeho hry většinou poukazují na traumatické vztahy v rodině případně na sociální problémy. Často byl přirovnáván k Augustu Strindbergovi a to hlavně proto, že pro jeho díla jsou charakteristické obnažené emoce a intenzivní konflikty.[1]

Život

Lars Norén se narodil ve Stockholmu. V dětství se s rodiči přestěhoval do města Genarp v Skåne, kde jeho otec získal zaměstnání v hotelu. Tento hotel se později stal dějištěm několika Norénových her. V 15. letech se vrátil zpátky do Stockholmu, kde v roce 1962 pracoval jako asistent režiséra Bengta Ekorta při inscenaci v Královském dramatickém divadle. Později zde působil zde také jako režisér a byly zde hrány jeho hry. [2] Po roce 1999 působil jako umělecký šéf divadla Riksteatern, ale v roce 2007 odstoupil. Roku 2009 přijal post uměleckého vedoucího v divadle Folkteatern v Göteborgu. Tuto funkci vykonával do roku 2012, kdy kvůli zdravotním problémům odstoupil.

Tvorba

Poezie

Norén začínal v 19. letech lyrickým dílem Šeříky, sníh (Syrener, snö, 1963). V nich se soustředil na dvě hlavní témata: démonický sex a intenzivní pocity spojené se smrtí.[2] Úspěch zaznamenaly sbírky Encyklopedie (Encyklopedi, 1966) a Stupor (1968). Dalšími díly byly Denní a noční básně (Dagliga och nattliga dikter, 1973), Deník srpen – říjen 1975 (Dagbok augusti – oktober 1975, 1976) a Noční práce (Nattarbete, 1976). Tyto díla obsahují lyriku psanou ve stylu deníkových zápisků. Norénovu básnickou tvorbu ovlivnil především Paul Celan a do jisté míry také Friedrich Hölderlin, Simone Weilová a Joseph Beuys.

Drama

Po smrti matky na počátku 80. let začal psát dramata. V tomto období psal komorní hry inspirované americkou dramatikou 20. století (E. Albee, E. O´Neill). Zachytil v nich odvrácenou tvář rodinného života. Dramata z této doby jsou Orestes (Orestes, 1980) a Odvaha zemřít (Modet att döda, 1980). Norén se těmito díly inspiroval zážitky ze svého života. Psaní dramatu mu zároveň sloužilo jako vnitřní sebereflexe.[3] Jako dramatika ho proslavil cyklus Noc je matkou dne (Natten är dagens mor, 1983), Chaos je sousedem Boha (Kaos är granne med Gud, 1983) a Klid (Stillheten, 1986)

V letech 1989–1995 vyšlo jeho 14 her ve čtyřech svazcích pod názvem Mrtvé hry (De döda pjäserna). Dílo Mrtvé hry začíná postrádat přehlednost, často nemá víc než jeden akt a podobá se skice. Norén se v dílech věnoval lidem, kteří jsou nějakým způsobem vytlačeni ze společnosti: například rumunští emigranti v Americe ve hře Rumuni (Rumäner, 1994) nebo duševně nemocní z psychiatrických léčeben ve hrách Jakýsi Hádes (En sorts Hades, 1994) a Klinika (Kliniken, 1994). Psal o jedincích ovládaných pudy, vnitřním chaosem, kteří neuměli překonat propast mezi ideálem a realitou, snem a rozumem.

V roce 1998 napsal hru Sedm Tři (Sju Tre), jejíž název odkazuje na §7.3 týkající se zločinců se zvýšeným rizikem útěku nebo recidivy. Pracoval s vězni souzenými za nacismus a rasismus, navštěvoval je a trávil s nimi svůj čas. Výsledkem byla čtyřhodinová hra, jejíž text vycházel z autentických rozhovorů vězňů. Tři vězni hrající sami sebe byli vedeni profesionálním hercem, který jim kladl otázky o jejich životě a snažil se je přimět, aby soudili své vlastní zločiny. Kritici Noréna odsoudili především kvůli morální stránce hry, čemuž pomohlo také setření hranice mezi fikcí a realitou. Inscenace byla hraná i mimo vězení. Po skončení dvacáté páté reprízy ve městě Halunda využil Tony Olsson (mezi skiny velmi populární) propustky z vězení a s několika komplici přepadl banku ve městě Kisa. Při útěku byli zastřeleni dva policisté. Později se ukázalo, že loupež byla detailně připravená. Po incodentu se proti Norénovi zvedla vlna ostré kritiky. O šest let později byl o představení natočen film Divadelní zkoušky (Repetitioner) a Norénovi se tak dostalo rehabilitace.

Tématu zraněných, zraňujících lidí a složitých mezilidských vztahů se věnoval i ve svých nejnovějších hrách napsaných po roce 2000. Dramata Podzim (Tristano), Detaily (Detaljer), Zimní úschova (Vinterförvaring) z trilogie Klidná hladina (Stilla vatten, 2000), Tichá hudba (Tyst musik, 2001), Chlad (Kyla, 2002) se vracejí k rodinným kvartetům a tematizují výhradně stárnutí a smrt. Tyto hry byly charakteristické strohými replikami a emočně drásavými momenty – Norén se zde inspiroval stylem norského dramatika Jona Fosseho, jehož přeložil do švédštiny.

Zemřel 26. ledna 2021 na komplikace spojené s covidem-19.[4]

Bibliografie v češtině

  • Noc je matkou dne (Natten är dagens mor, 1983), Praha Dilia 1985, překlad Zbyněk Černík
  • A dej nám stíny (Och ge oss skuggorna, 1988), Svět a divadlo, 4/1993, překlad Zbyněk Černík
  • Chaos je sousedem Boha (Kaos är granne med Gud, 1982), Praha 2001, překlad Olga Bártová, Šárka Císařová
  • Okruh osob (Personkrets, 1999), 2005, v rukopisu, překlad Zbyněk Černík
  • Chlad (Kyla, 2002), Svět a divadlo, 2/2006, překlad Zbyněk Černík
  • Démoni. Klinika. Tichá Hudba (Demoner,1978; Kliniken, 1994; Tyst Musik, 2002), překlad Zbyněk Černík, in 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová, Daniela Mrázová, Elg 2008, ISBN 978-80-904073-0-5
  • Válka. V skrytu. O lásce (Krig, 2004; Fördold, 2007; Om kärlek, 2009), překlad Zbyněk Černík a Martin Severýn, in Lars Norén: Tři hry, Divadelní ústav, Praha 2015, ISBN 978-80-7008-363-5

Česká uvedení [5]

" class="mw-editsection-visualeditor">editovat | editovat zdroj]
  • Noc je matkou dne, Divadlo Petra Bezruče, režie: Josef Janík, premiéra 8. 5. 1991
  • Chaos je sousedem Boha, Divadlo Petra Bezruče, režie: Josef Janík, premiéra 10. 12. 2004
  • Okruh osob 3.1, Národní divadlo, Praha, režie: Thomas Zielinski, premiéra 11. 5. 2005
  • Démoni, Národní divadlo Brno, Brno, režie: André Hübner-Ochodlo, premiéra 29. 9. 2006
  • O lásce, Divadlo Letí, Praha, režie: Zuzana Burianová, premiéra 6. 5. 2014
  • Chlad, Divadlo Na Hraně, Praha, režie: Petr Štindl, premiéra 7. 5. 2014
  • Válka, Divadlo F. X. Šaldy, Liberec, režie: Šimon Dominik, premiéra 7. 4. 2017

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lars Norén na švédské Wikipedii.

  1. ↑ HUMPÁL, Martin. Moderní skandinávské literatury 1870-2000. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1174-0. 
  2. ↑ a b LÖNNROTH, Lars. Medieålderns litteratur, 1950–1985. Stockholm: BonnierFakta Bokförlag AB, 1990. ISBN 91-34-5086-78. (švédsky) 
  3. ↑ BOBKOVÁ, Hana. Svět a divadlo. Duben 1993, s. 76. 
  4. ↑ Dramatikern Lars Norén är död. SVT Nyheter . 2021-01-26 . Dostupné online. (švédsky) 
  5. ↑ Čerpáno z databáze Divadelního ústavu, viz http://vis.idu.cz/Productions.aspx