Tento článek se bude zabývat tématem Lapidárium, které v posledních letech získalo velký význam díky svému dopadu na různé aspekty společnosti. Od svého vzniku Lapidárium vyvolává debaty, kontroverze a je předmětem studia a výzkumu v různých oblastech. Postupem času se Lapidárium vyvíjel a přizpůsoboval potřebám prostředí a stal se tématem zájmu širokého spektra lidí. V tomto smyslu je důležité prozkoumat rozmanité aspekty a perspektivy, které Lapidárium nabízí, a také jeho důsledky na sociální, kulturní, ekonomické a politické úrovni.
Lapidárium (z lat. lapis – „kámen“) je označení pro místo či instituci, kde jsou shromážděny a vystavovány kamenné předměty jako sochy, náhrobky, sarkofágy, pomníky, kašny, kříže, milníky, kamenné části nebo články staveb, (kupříkladu pilíře, sloupy, kružby oken, portály, svorníky, žebra, klenáky) apod.
Nejstarší lapidária vznikala in situ (na místě) zaniklých antických měst či osad, rozbořených barbary v období zániku Římské říše, byla esteticky upravována a zpřístupňována již od doby renesance.
Další vlna zájmu o lapidária souvisí s osvícenstvím 2. poloviny 18. století. Do lapidárií od té doby bývají přemísťovány originály sochařských děl, které zpravidla byly zásadně poškozeny, a proto je na jejich stanovišti nahradily kopie, významné historické památky (pamětní nápisové desky) či ohrožené památky (např. smírčí kříže), často ideologicky nevhodné pomníky.
Další objekty pocházejí ze zrušených hřbitovů, z veřejných prostranství, kde při úpravách bránily provozu (kašny, pomníky), dále ze zbořených staveb (dekorace domů z nik, attiky, nádvoří) či z archeologických výzkumů.
Nynější lapidária jsou zpravidla součástí muzeí, galerií, expozic na hradech, zámcích či archeologických nalezištích, případně jsou v ně přeměněny zrušené hřbitovy.
Francie
Chorvatsko
Itálie
Maďarsko
Německo
Rakousko
Slovinsko
Švýcarsko