Lajos Batthyány

V dnešním světě se Lajos Batthyány stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Jeho význam se odráží v množství diskusí, které vyvolává, a také v jeho přítomnosti v různých oblastech společnosti. Ať už v politické, sociální, ekonomické nebo kulturní sféře, Lajos Batthyány hraje zásadní roli. Od svého dopadu na každodenní životy lidí až po svůj vliv na vývoj nových technologií, Lajos Batthyány upoutal pozornost jednotlivců všech věkových kategorií a oborů studia. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé dimenze Lajos Batthyány a jeho relevanci dnes.

Ludvík František Josef Batthyány
Lajos Batthyány
Lajos Batthyány
1. předseda vlády Uherského království
Ve funkci:
17. března 1848 – 2. října 1848
PanovníkFerdinand I.
Předchůdceúřad ustaven
NástupceÁdám Récsey
Dědičný člen horní komory
Uherského zemského sněmu
Ve funkci:
1830 – 1849
Stranická příslušnost
ČlenstvíOpoziční strana
Mierová strana
Narození10. února 1807
Prešpurk (Bratislava)
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. října 1849 (ve věku 42 let)
Pešť
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Příčina úmrtípoprava a střelná rána
Místo pohřbeníMauzoleum Batthyányů na hřbitově Kerepesi v Budapešti
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
ChoťAntonie Alžběta Zichyová z Vásonykeő (1834–1849)
RodičeJosef Alexandr Batthyány a Barbora Juliana Skerleczová
DětiEmanuela Batthyányová
Helena Batthyányová
Elemér Batthyány
Alma materPrávnická fakulta v Záhřebu
Profeseekonom a politik
PodpisLudvík František Josef Batthyány, podpis
CommonsLajos Batthyány
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lajos Batthyány , česky znám také jako Ludvík František Josef Batthyány nebo slovensky Ľudovít Batthyány (10. února 1807 Prešpurk (Bratislava) – 6. října 1849 Pešť), byl uherský šlechtic z rodu Batthyányů, maďarský vlastenecký politik a v roce 1849 první předseda maďarské parlamentní vlády.

Život

M. Barabás: Lajos Batthyány (1848)

Pocházel z bohaté a historicky významné šlechtické rodiny Batthyányů, z níž pocházela řada biskupů, politiků a vojevůdců. Když se rodiče rozvedli, odjel s matkou do Vídně a byl vychováván v internátní škole. Po studiu akademie v Záhřebu odjel na čtyři roky do Itálie, kde získal hodnost poručíka a promoval v právu. Od roku 1830 zasedal jako dědičný člen uherské horní komory a roku 1834 se oženil s hraběnkou Antonií Zichyovou, s níž měl tři dcery. Zasazoval se o reformy v hospodářství, podporoval chov koní a pěstování bource morušového a zakládal zemědělské akademie.

Politická činnost

Od roku 1839 byl ve sněmu aktivnější a později začal podporovat Kossutha, i když se s ním jako šlechtic a zastánce konstituční monarchie v názorech neshodoval. Od roku 1847 byl ve sněmu vůdcem opozice a byl členem delegace, která nakonec ve Vídni prosadila, aby maďarská vláda byla v Uhrách suverénní. Dne 17. března 1848 jej císař Ferdinand I. Dobrotivý jmenoval prvním ministerským předsedou Uherska. Vláda zápasila s mnoha problémy a Batthyány se snažil zorganizovat krajské vlády a nezávislou maďarskou armádu. 29. srpna odjel s Ferencem Deákem do Vídně, aby přiměli císaře odvolat bána Josipa Jelačiče a podřídit rakouskou armádu v Uhrách uherské vládě, s čímž císař nakonec souhlasil. Batthyány však současně nabídl Jelačičovi, aby se Chorvatsko osamostatnilo, jenže Jelačič místo toho vtrhl 11. září do Uher.

Samostatná maďarská republika

Lajos Batthyány

Batthyány resignoval, ale na nátlak uherského palatina Štěpána vzal resignaci zpět. 13. září vyhlásil Batthyány vzpouru proti císaři a chtěl, aby ji palatin vedl, což ten odmítl a opustil Uhry. 25. září císař odmítl uznat Batthyányho vládu a jmenoval velitelem armády hraběte von Lamberg, jehož však vzbouřenci 28. září v Pešti zabili. 29. září porazila Batthyányho armáda Jelačiče v bitvě u Pákozdu, 2. října však Batthyány resignoval a vstoupil do armády jako voják. 11. října spadl s koně a zlomil si ruku, takže se vrátil do politiky. Snažil se jednat s generálem Windischgrätzem, který ho však nepřijal. 8. ledna 1849 se vrátil do Pešti, kde byl zajat, odvezen do Bratislavy, Lublaně a Olomouce, kde byl 16. srpna vojenským tribunálem odsouzen k trestu smrti. Ve vězení se neúspěšně pokusil o sebevraždu dýkou, kterou mu přinesla jeho žena, a 6. října byl zastřelen.

Týž den bylo v Aradu popraveno i 13 maďarských velitelů (Aradští mučedníci).[1]

Roku 1870 byly jeho ostatky přeneseny do mauzolea na hřbitově Kerekesi v Budapešti.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rakousko-uherské vyrovnání . Vojenský historický ústav Praha . Dostupné online. 

Literatura

Lajos Batthyány
  • Ottův slovník naučný, heslo Batthyány, Ludvík. Sv. 3, str. 484

Související články

Externí odkazy

Premiéři Maďarska
Uhersko během Revoluce 1848–1849

Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)

Uhersko v rámci Rakouska-Uherska

Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)

První Maďarská republika

Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)

Maďarská republika rad

Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)

Maďarské království

István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • László Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Miklós (1945)

Druhá Maďarská republika

Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)

Maďarská lidová republika

István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)

Třetí Maďarská republika

József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (od 2010)