Ladislav Pittner
Dnes je Ladislav Pittner téma velkého významu a zájmu pro velkou část populace. Tato problematika upoutala pozornost odborníků, vědců a profesionálů z různých oblastí, kteří věnovali svůj čas a úsilí její analýze z různých přístupů. Kromě toho Ladislav Pittner vyvolal ve společnosti debatu, která dala vzniknout protichůdným názorům a odlišným postojům. Vzhledem k této situaci je důležité prohloubit naše znalosti o Ladislav Pittner a prozkoumat jeho důsledky v různých kontextech. Za tímto účelem se tento článek bude podrobně a kriticky zabývat Ladislav Pittner, aby nabídl ucelenou vizi tohoto aktuálního tématu.
| Generál Ing. Ladislav Pittner, CSc. | |
|---|---|
| Narození | 18. května 1934 Malacky |
| Úmrtí | 15. srpna 2008 (ve věku 74 let) Bratislava |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Alma mater | Ekonomická univerzita v Bratislavě |
| Povolání | politik |
| Politické strany | Slovenská demokratická a kresťanská únia - Demokratická strana |
| Funkce | poslanec Národní rady Slovenské republiky |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ladislav Pittner (18. května 1934, Malacky – 15. srpna 2008 Bratislava) byl slovenský katolický disident, politický vězeň a křesťanský politik, bývalý ministr vnitra Slovenska (od 1994).[1] Byl ženatý a měl čtyři děti.[2]
Působil postupně v řadách KDH (1990–1998 a 1999–2000), SDK a SDKÚ, třikrát byl ministrem vnitra (1990–1992, 1994 a 1998–2001), vedl Konfederaci politických vězňů Slovenska (2001–2003) a svoji kariéru zakončil jako ředitel Slovenské informační služby (2003–2006).
Životopis
V mládí působil v řadách Katolické akce. Za tuto činnost byl za komunistického režimu zatčen a vězněn (1951–1953), i poté však pracoval v disentu. Při zaměstnání ukončil střední školu (1965) a vystudoval obor ekonomicko-matematické výpočty na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě (1966–1970), v roce 1975 získal v daném oboru titul kandidát věd. Od roku 1967 pracoval v Ústavu ekonomiky a organizace stavebnictví.
Po sametové revoluci nastoupil na politickou dráhu. Působil postupně v řadách KDH (1990–1998 a 1999–2000), SDK (1998–2000) a SDKÚ (od 2000).
Poslancem slovenského parlamentu byl čtyřikrát (1990, 1992–1994, 1994–1998 a 2001–2003), ve třetím funkčním období pracoval ve Výboru pro ochranu přírody a životního prostředí, ve čtvrtém v Ústavněprávním výboru. Byl též trojnásobným ministrem vnitra Slovenska (1990–1992 ve vládách Vladimíra Mečiara a Jána Čarnogurského, 1994 ve vládě Jozefa Moravčíka a 1998–2001 ve vládě Mikuláše Dzurindy), vedl Konfederaci politických vězňů Slovenska (2001–2003) a svoji kariéru zakončil jako ředitel Slovenské informační služby (2003–2006).
Zemřel na selhání srdce v bratislavské nemocnici, datum pohřbu bylo určeno na 22. srpna.[3]
