V dnešním světě hraje Kyselina pikrová zásadní roli ve společnosti, ať už jako referenční bod v historii, jako protagonista tématu obecného zájmu nebo jako relevantní postava dneška. Jeho vliv se rozšiřuje do mnoha aspektů každodenního života a jeho význam nelze ignorovat. V tomto článku hluboce prozkoumáme význam Kyselina pikrová a jeho dopad v různých oblastech, od kultury po politiku, technologii a ekonomiku. Prostřednictvím komplexní analýzy se budeme snažit odhalit důvody jeho pozoruhodného vlivu a místo, které zaujímá v moderní společnosti.
Kyselina pikrová | |
---|---|
![]() Strukturní vzorec | |
![]() | |
Obecné | |
Systematický název | 2,4,6-trinitrofenol |
Triviální název | kyselina pikrová |
Funkční vzorec | (NO2)3C6H2OH |
Sumární vzorec | C6H3N3O7 |
Vzhled | bezbarvá až žlutá krystalická látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 88-89-1 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 201-865-9 |
Indexové číslo | 609-009-00-X |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 229,1 g/mol |
Teplota tání | 122,5 °C |
Teplota varu | >300 °C |
Hustota | 1,767 g/cm³ (pevná) |
Rozpustnost ve vodě | 1,40 g/100 ml |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
H-věty | H201 H331 H311 H301 |
R-věty | R3 R4 R23/24/25 |
S-věty | S1/2 S28 S35 S36/37 S45 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kyselina pikrová (2,4,6-trinitrofenol, angl. zkratka TNP) je žlutá krystalická látka. Je málo rozpustná ve vodě a má silně hořkou chuť. Připravuje se ve dvou krocích:
Sama o sobě je bezpečná, exploduje pouze prudkým přehřátím na vysokou teplotu nebo iniciací rozbuškou. Její soli pikráty jsou však citlivými výbušninami, stejně jako ztuhlá tavenina (ekrazit). Od konce 19. století ji Francouzi používali jako výbušninu pod názvem melinite, Britové jako lyddite a Japonci jako šimose. Vzácně se používá v histologii k barvení svalů na žluto nebo může být přímo součástí fixační látky.
Při katastrofálním Halifaxském výbuchu detonovalo mimo jiné 2300 tun této látky.[2]