Kyma (architektura)

V dnešním světě je Kyma (architektura) i nadále tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Od svého vlivu na zdraví a pohodu až po vliv na ekonomiku a politiku, Kyma (architektura) nadále vyvolává debaty a úvahy v různých oblastech. V průběhu historie hrál Kyma (architektura) zásadní roli v životech lidí, udával trendy, podporoval kulturní změny a zpochybňoval konvence. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Kyma (architektura), od jeho počátků až po jeho dnešní relevanci, s cílem nabídnout komplexní a obohacující pohled na toto téma.

Kyma (řecky κύμα – vlna, střední rod) je vodorovný architektonický prvek starořecké architektury. Česky je nazýváno též karnýs.[1]

Kyma recta a kyma reversa

Profil římsy, který je spojen ze dvou částí: vhloubené resp. vyduté dovnitř (konkávní) tedy žlábky a vypouklé ven (konvexní) tedy oblounu resp. podvalku:

  • Žlábkovnice, Kyma recta, sima [1] – horní část je vhloubená a dolní je vypouklá
  • Laloška, Kyma reversa, lesbické kyma [1] – horní část je vypouklá a dolní je vhloubená
  • Zvonovnice - obrácená žlábkovnice
  • Vzpěrnice - obrácená laloška

S tím souvisí pojem Kymatium – horní část římsy (nad deskou) s profilem kymy.

Dórské kyma
Iónské kyma (podvalek)
Lesbické kyma (laloška)

Dále může být tento výraz označením spodní části římsy (pod deskou); podle tvaru se rozlišuje:[2][3]

  • Dórské kyma (lehké kyma)
  • Iónské kyma (těžké kyma, podvalek)
  • Lesbické kyma (konvexně-konkávní kyma, laloška)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c heslo Karnýs. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888-1909. ISBN 80-7203-007-8. Svazek XIII. S. 1089–1090.
  2. ↑ kolektiv autorů. Malá československá encyklopedie. Svazek 3.. Praha: Academia, 1986. S. 689. 
  3. ↑ BLAŽÍČEK, Oldřich Jakub; KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0246-6. S. 116. 

Související články

Externí odkazy